Povídka je to pěkná, pěkně napsáno. Ale jinak blbost. Neděste lidi, takhle to vážně nefunguje, jedenáctiletý hošík je už dost velký. S kámoškou na sociálce jsme tohle párkrát probíraly

Sama jsem vyděšená matka 11 letého syna, který několikrát za den "umírá" ve hře na počítači Naštěstí sociálku na nás nikdo nezavolal

Je to smutné čtení, bezútěšné...

Já nevím, ale když jsem byla nemocná, tak už v 9 letech jsem byla sama doma, nakonec ani v druhé třídě jsem nechodila do družiny...

Já až od deseti;)) Jen si pamatuji, že rodiče tenkrát chodili domů před třetí odpoledne (směny byly od šesti i v nedělnických profesích), a ne až za tmy po šesté...

- přečteno jedním dechem. Jde z toho hrůza.

Chtěla jsem upozornit na to, že to každý nemá stejně. Pokud se to povedlo, jsem moc ráda a děkuji!

Paní Klaro, pěkně napsané. Zrovna předevčírem mi kolega vyprávěl podobnou story o mamince samoživitelce, která nechává doma dva kluky. Kluci blbnou (zvoní na zvonky atd.), sousedi si stěžují, ale na sociálku kupodivu ještě nedošlo. Já taky vždy trnu, zda zlosyni něco neprovedou ... ale naštěstí bydlíme za městem a nejbližší soused je co by kamenem dohodil.

Děkuji! Jsem moc ráda, že jste sdílel tuhle zkušenost. Myslím, že děti by neměly být tak dlouho doma samy, ani když jsou hodné.

Vaše povídka by klidně mohla být pravda.

Děkuji! Většina mých povídek, vč. této, jsou podle skutečného života. Ano, trochu přitvrdím a zdramatizuji, aby to čtenáře chytlo, ale vychází to ze skutečných reálií.