Dietní bůček pro Pepana - legrácka

Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)

"Tohle už nesním. Ode dneška chci jíst zdravě! Musím zhubnout,“ oznámí manžel Pepa, když mu tchýně donese další nášup nedělního oběda.
Vidlička plná bůčku se mi zastaví v půlce cesty, „Jak to myslíš? Zdravě?! To chceš zase začít se sójou nebo co?“
„Říkal jsem zdravě, ne blbě… Sračky nežeru,“ Pepa odstrčí svůj talíř.
„Tak teď fakt nevím! Co teda chceš jíst? Zeleninu?“ nechápavě kroutím hlavou. Jak může kdokoliv pohrdnout zlatavými výpečky v mastné šťávě, těšící se na bramborový knedlík a slaďoučké zelí? Vařit tchýně umí, to zase jo!
„Rozhodně ne takhle!“ Pepa ukazuje na moji porci oběda. Svůj talíř už dvakrát vymetl a teď se mu na něm roztahuje další přídavek.
„A co chceš místo masa?“
„Jak místo? Já chci maso! Jen nějaký libový, a ne tyhle šlejšky.“
„Aha, šlejšky. A proč máš teda druhý nášup? Já naiva myslela, že je to tím, že ti vepřový chutná,“ pokrčím rameny a pokračuji v jídle. Tohle už tu párkrát bylo.
Vždycky, když je jaro, nebo se u nich v práci objeví nová kočka, začne manžel jezdit na kole, chodit do posilovny a dožaduje se „dietní stravy“. Jenže pak to jde se sousedem zapít do hospody pivem a říkají tomu „jonťák po tréninku“.

Asi před pěti lety, když s hubnutím přišel jako s novinkou, jsem mu na to skočila. Poprvé a naposledy. Jako kráva jsem běhala po obchodech, učila se nazpaměť éčka, zjišťovala, kolik je v čem tuku a kalorií, jaký glykemický index to má a otravovala rodinu dušenou zeleninou, sojanézou, tofu, tempehem…
A výsledek? Já dvě kila dole, děti si začaly přidávat ve školní jídelně a manžel tři kila přibral. Tenkrát mi tvrdil do očí, že svaly váží víc než sádlo. Pak jsem mu přišla na to pivo se sousedem a jeho dietní období skončilo.
„Chutná mi veprový, ale teď musí být dietní. Tak třeba, kdybyste to bílý nějak ořezaly... Taky bys mohla udělat králíka nebo kuře…,“ pokračuje Pepa v diskusi a hladí si břicho.
„Jasně, ořezat, si to ořež... A králíka? Kam na ty nápady chodíš? Toho si objednej na příště tady od maminky. Z obchodu chutná jako guma. Navíc by to, při tvých porcích, zruinovalo rodinný rozpočet… Stejně jako půl kila lososa, co jsi chtěl posledně.“
„To jsou proteiny, ty můžu neomezeně,“ brblá manžel. Ještě jednou se zhoupne na židli a přitáhne si zpátky talíř.
„Bacha na šlejšky! Neříkal jsi, že teď budeš jíst zdravě?“ rýpnu si.
„Až od zejtřka. Nemáte mi to nandávat. Přece se to nevyhodí,“ huhňá Pepa s plnou pusou.
„Takže za to můžeme my, jo?“
„A kdo jinej? Vy mi dáváte takový samý těžký jídla a mně pak roste pupek!“ Pepa vylízává svůj třetí talíř a trocha šťávy mu ukápne na triko s obrázkem lenochoda, „Pivko by nebylo?“
„V pivu jsou taky proteiny?“ nevydržím.
„Nejsou, ale alkohol rozpouští tuky. To už bys mohla vědět, má milá…“
„Že mě to hned nenapadlo?!“ ťuknu se do hlavy, „Tak to já zítra upeču kuře na pivu a je to… Dva v jednom - když máš tu dietu…“
„To je nápad! Já věděl, že to pochopíš. A pro mě kup to kuře celý – proteinů není nikdy dost!“