Jen jedno povlečení - povídka
Co já tady dělám? To přece nemůžu myslet vážně? Irena se dívá na Olívii Úžasnou sedící u dřevěného stolu.
Ta v dlaních drží skleněnou lahvičku a něco mumlá. Zaříkává pro Irenu lék, který bude každé ráno brát. Když se to povede (Musí se to povést!), bude Irena za pár týdnů těhotná. Dostala ještě bylinky a mast na břicho. Když znovu přičichne k sáčku, skoro se jí zatočí hlava z té vůně. Jen to musí doma hezky schovat, aby to Jarda neviděl.
Stačí, že ji zoufalství dohnalo až sem – do míst, kam z vesnice nikdo nechodí. A jestli ano, tak jedině tajně jako dneska Irena.
Olívie Úžasná se přistěhovala před necelým rokem. Nálepku „Ta divná ženská“ získala hned první den, když lidé z vesnice zjistili, že koupila ruinu u lesa – polorozpadlý dům, co pamatoval nejedno babiččino dětství, už vypadal spíš na demolici než na trvalé obývání.
Ještě divnější se všem začala zdát, když zjistili, že se jmenuje Olívie Úžasná. Slyšel někdo o takovém jméně? A pak už se to s ní táhlo – v podstatě to vypadalo, že na ní není nic normálního a všechno kolem ní je tak nějak „podivné“.
Například měla černou kočku se smaragdovýma očima, a ta když se na vás podívala, měli jste pocit, že vás prokoukla od hlavy k patě a ví o vás i to, co tajíte sami před sebou. Ale to nebylo zdaleka všechno – Olívie po vesnici jezdila jako vítr na své koloběžce, do lesa chodila často v noci, neviděli jste ji jinak než v šatech nebo dlouhé sukni a s rozevlátými vlasy… A co bylo asi nejdivnější – pořád se usmívala. Zdravila všechny kolem a přála jim krásný den. Jakoby měla pořád dobrou náladu. Nikdo normální není stále usměvavý, mysleli si lidé z vesnice a předháněli se v historkách o kouzelných bylinách a houbách.
Na zchátralý plot si tenkrát pověsila cedulku se svým jménem a pod něj malými písmeny připsala – léčitelka.
Ireně došlo, že dnes už ten plot není zchátralý, kolem domu je posečeno, v ježcích je vyrovnána spousta dřeva a místnost, kde zrovna jsou, svítí novotou – čerstvě obroušená prkna na podlaze, trámový strop i bílé stěny. Jak to?
Do práce přece nechodí a těch pár lidí, co k ní občas přijíždí auty z města jí nemohlo vydělat tolik peněz...Nebo ano? Že by měla nějakého bohatého ctitele? Nebo opravdu čaruje a ovládá mimozemské síly, které jí pomáhají? Lidé říkali, že jsou tu v noci slyšet zvuky. Nebo že by byla její služba tak drahá? Ireně se sevřel žaludek úzkostí. Zapomněla se zeptat, co bude její léčení stát!
Olívie dokončí zaříkávání, vstane a dojde k Ireně: „Tak, tady to máte. Každé ráno si dejte jeden hlt. Uvidíte, že za měsíc, maximálně dva, budete těhotná.“
„Kéž by,“ odvětí Irena, „zkusili jsme už snad všechno – máme rozvrh, dělám si ovulační testy, podle doktorů jsme v pořádku, a přesto nic nezabírá.“
„Aha... Testy říkáte. Sedněte si tady ještě,“ odvětí Olívie a stoupne si za Irenu. Své dlaně přiloží k její hlavě. Irena cítí teplo. Zavírá oči a nechává se unášet podivnou energií. Za zavřenými víčky se jí promítají barvy – jedna přechází do další. Je to velice příjemné. Zapomíná na starosti. Cítí jako by na sebe oblékala jednu barvu za druhou a pak někam letí. Když už má dojem, že snad usnula tím nejbezstarostnějším spánkem, všechno zmizí a objeví se jen bílá. Irenina mysl je najednou čistá - cítí se lehká a šťastná. Jen velmi neochotně otevírá oči.
„Taaaak…Hotovo!“ Olívie se usmívá, „Jděte domů a nedělejte si starosti. Všechno bude, jak má být. Co kdybyste ten rozvrh a testy zahodili a zkusili to bez nich? Jen tak pro radost? Uvidíte, že to půjde.“
Zdá se jí to, nebo na ni ta podivínka Olívie mrkla?
„Když to říkáte. Jeden měsíc to můžeme zkusit,“ Irena je sama udivená, jak bezstarostně myšlenku připustila, když už měsíce trvá na souloži podle menstruačního kalendáře, „Najednou cítím, že to půjde. Co jsem dlužná?“
„Co byste dala za to, že budete mít dítě?“ odpoví Olívie otázkou.
„Cokoliv!“ vyletí z Ireny naučená fráze, ještě než se stihne vzpamatovat.
Olívie se usmívá. „Tak mi dejte stovku za bylinky a až zjistíte, že jste těhotná, tak mi přinesete nové povlečení na postel. Berete?“
„Proč zrovna povlečení?“
„Tak chybí mi tu ještě spousta věcí, ale to povlečení se mi tak nějak hodilo k tomu miminku.“
Teď už mrkla doopravdy. Irena si je jistá.
„Dobře, tak domluveno. A slibuju, že jestli fakt otěhotním, donesu vám povlečení, a ne jedno, ale rovnou dvoje.“
Z pece sleze kočka, přejede zelenýma očima po Ireně a pak se vědoucně zahledí na Olívii. Ta ji zvedne z podlahy a společně vyprovodí Irenu k zadním dveřím.
Zatímco se Irena vzdaluje lesem za chalupou po cestičce vyšlapané od svých předchůdců, Olívie sedí v houpacím křesle, na klíně má kočku, hladí jí hřbet a rozhlíží se po místnosti. Za každou opravou či věcí v domě vidí příběh konkrétního člověka, nebo rovnou jeho vyléčenou bolest. Vybíleno má díky uzdraveným zádům pana Hradílka, novou pec za malého Jonáše, kterému už dorostly vlasy, a hraje si znovu s dětmi; a tu podlahu jí udělal pan Vondruška – místní truhlář, když ho zbavila dny a on si mohl zase kleknout a pracovat…
Z úvah Olívii vyruší kočka svým zamňoukáním. Olívie se na ni podívá, usměje se a nepřestává s hlazením: „Ano, ano, máš pravdu, jako vždycky. Vezmu si jen jedno povlečení. Nesmím být nenasytná. Stačí, že nám tu ten její Jarda natře podlahu za to, že nebude muset souložit podle rozvrhu.“
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Klára Dvořáková
Nikdy nejez cizí piknik! - povídka
Tmavý les, mýtinka a na ní opuštěná deka s piknikem... Kdyby jen tušily, co bude následovat, určitě by šly dál a nikdy neochutnaly...
Klára Dvořáková
Chlupatý tablety - povídka
Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!
Klára Dvořáková
Zapomenout na včerejšek - povídka
Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?
Klára Dvořáková
Kdo se stěhuje? - povídka
U branky jejich rodinného domku zvoní stěhováci. Ale tady se přece nikdo nestěhuje! Nebo ano? A proč jí o tom nikdo neřekl?
Klára Dvořáková
Perfektní vánoční dárek - povídka
Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...
Klára Dvořáková
Má nevěrná Věra - povídka
Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.
Klára Dvořáková
Sexy za pár dní - povídka
„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy... Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas. „Ale jistě... Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.
Klára Dvořáková
Dnes přicházím naposledy - povídka
Jednou za rok mají tajnou schůzku v hotelu. Objetí, šampaňské, tanec. Žádné sliby, žádné zítra... Ale co když je to dnes opravdu naposledy?
Klára Dvořáková
Tantrická bestie - povídka pro dospělé
Silvie ví, že se dnes musí s někým vyspat - jinak zešílí. Nahromaděná sexuální energie z tantrického kurzu dosáhla svého vrcholu. Už tak dost zoufalá situace je o to horší, že si nemá z čeho vybírat...
Klára Dvořáková
Kdo přežije očistu? - povídka
Na detoxikační víkendy jezděte výhradně bez manžela. Že to děláte pro něj? Skutečně? A víte, co s ním provedou jáhly a sklenička rozmixovaných kopřiv na lačno?
Klára Dvořáková
Tohle jsem si neměl přát! - povídka
Pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit jinak, než bylo v plánu... Třeba v podobě nahé dívky čekající uprostřed lesní cesty...
Klára Dvořáková
Dietní bůček pro Pepana - legrácka
Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)
Klára Dvořáková
Proč tak blbě čumí? - povídka
Co dělá puberťák v dámských sprchách?! Šmíruje? Jedna situce, tři ženy a čtyři zcela rozdílné pohledy na věc...
Klára Dvořáková
Nikdy se jí nevzdám - povídka
Petr má milenku a jeho žena to ví. Snaží se jej, co nejvíce držet doma a čeká, až mu to dojde a kajícně se vrátí, kam patří. Je to blbost nebo ďábeský plán?
Klára Dvořáková
Řízek pro Yettiho - povídka
Že Yetti neexistuje? Že chybí důkazy? Já ho potkala. Fakt! Stačilo si vzít baťoh s pořádnou svačinou a vyrazit sama na běžky. Nejradši má řízky, ale nepohrdne ani tatrankou...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.