Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Barevný vlak

„To snad není pravda. Nejdříve čekáme 10 minut ve frontě na jízdenku a málem nám to ujede a pak si mám sednout na tuhle posprejovanou sedačku. To je hnus!,“ rozčiluje se mladá žena ve vlaku při pohledu na volné místo ve vagónu.

Barevný vlakiDnes.cz

„Tobě to nevadí?“, obrátila se na starší spolucestující.

„Jaruško, prosím tě, nekřič. Lidi se dívají.“

„Mami, víš, kolik stál ten lístek? A pak sedíme v tomhle..,“ mladá žena rozhodí rukama, jako by nám to chtěla všem předvést.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a došlo mi, že už to ani nevnímám. Ne, že by se mi, co vidím, líbilo, ale již jsem si tak nějak zvykla. Jezdím vlakem každý den několik let. A slečna má nejspíše premiéru. A Hans, sedící vedle mne, také. Přijel na návštěvu z Německa a sedíme teď společně v panťáku – vlaku, který je na kolejích mnohem déle, než já na světě. Tenhle konkrétní by mohl už mít i vnoučata.

Když byl vlak nový, mohlo mu to slušet. Tři vagony spojené do jedné modré stuhy vyrovnané majestátně na kolejích Masarykova nádraží. Stejná modrá je i na lavicích uvnitř a polstrování bylo ve své době zcela určitě revolučně měkké.

Teď vlak již mládí a svěžest nemohl ani předstírat, i kdyby se hodně snažil. Původní modrá sedaček ztmavla zažranou špínou a přikryla ji barevná změť výjevů od sprejerů. Počmáranými sedačkami to ale nekončí, je to jen jakýmsi odrazem posprejovaných oken, kterými místy není ani vidět ven. Neumělou mozaiku střídají pavučiny škrábanců, u kterých skutečně netuším, čím se dají do skla vyrýt, pokud v kapse nenosíte alespoň malý diamant.

„Rád bych šel na záchod,“ říká mi Hans potichu německy.

Cože? Na záchod? Tady? Zbláznil se? Nejdříve si vlak na peronu fotil, pak se chtěl připojit k WiFi a teď chce jít na záchod! Co bude chtít příště? Občerstvení a noviny? Připadám si jak z jiné planety a ne z jiné země. Já bych tady na WC nevlezla. Bála bych se, že na mne z mísy musí vyskočit zmutovaný, přežraný některý z těch odporných bacilů, které vídám v televizních reklamách na hygienické prostředky.

„Hanzi, já bych ti to opravdu nedoporučovala..,“ říkám opatrně. „Ten záchod je hnusnej.“

„Musím.“ Hans vstává a odchází.

Ten se bude divit!

Můj pohled sklouzl dolů k podlaze. „Nech mne růst“ hlásal nápis, který někdo načmáral tlustým fixem vedle obrázku stromu pod sedačku. Možná v očekávání, že někdo jiný domaluje další větve a zvětší tak košatost koruny.

Okolí obrázku na tom není lépe. Původní barvu podlahy si netroufám odhadnout. Občasné zatřpytění slídy v povrchu dokazuje, že podlaha je sice protiskluzová, ale o to hůře se myje. I když... Vezmeme-li to jedním hadrem přes tři vagony, tak to nebude čisté nikdy.

Přichází průvodčí. Čekám, jestli mu ona slečna řekne o své nespokojenosti, ale mlčí. Ani se jí moc nedivím. Průvodčí má sešlapané špinavé boty, kalhoty se lesknou samým žehlením jako šupiny ryby, košile mu vylézá z kalhot. Když se přiblíží, tak poněkud smrdí potem a u holiče nebyl tak půl roku. Co tomuhle člověku budete vyprávět o estetice cestování?

Hans se vrací z toalety a na celé kupé mi německy sděluje své zážitky: „To je úžasné! Ono to funguje!“

Pravděpodobně se mu podařilo spláchnout, pomyslím si trochu ironicky, ale nestihnu nic říci, protože Hans nadšeně pokračuje.

„Musím tě vzít do našeho muzea vlaků,“ září Hans. „Tam máme úplně stejný vlak! Vozíme v něm o víkendech turisty. A vám to tady jezdí jen tak. Prostě jen tak.“ Kroutí hlavou, jakoby svému štěstí nemohl ani uvěřit.

Hans je nadšený, ale já se stydím. Je mi úplně jasné, že ten jejich vlak v muzeu není stejný. Možná kdysi byl, ale to už je dávno. Teď jistě vypadá jako nový. A o tu bravurně zrestaurovanou a naleštěnou verzi pečují zapálení zaměstnanci v dobových uniformách. Lidé do něj o víkendech nastupují s posvátnou úctou, která přísluší historické památce, aby si užili svoji chvilku nostalgie.

Ale třeba se ten náš vlak také jednou dočká. A já pak v muzeu budu říkat svému synovi: „Vidíš, tak tímhle dříve jezdila tvoje maminka do práce.“ Teď už jen, aby mi syn dříve nedospěl nebo se vlak nerozpadl přímo na kolejích při jedné ze svých cest. Jinak se budu muset jezdit dívat do muzea k Hansovi do Německa.

 

 

 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Klára Dvořáková | sobota 26.7.2014 9:34 | karma článku: 13,78 | přečteno: 931x
  • Další články autora

Klára Dvořáková

Si to zařiďte... - povídka

Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...

28.10.2020 v 8:13 | Karma: 20,14 | Přečteno: 504x | Diskuse| Ostatní

Klára Dvořáková

Pověsíš mi poličku? – povídka 15+

Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?

25.4.2019 v 10:31 | Karma: 27,44 | Přečteno: 1693x | Diskuse| Ostatní

Klára Dvořáková

Cizí náušnice - povídka

Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?

9.4.2019 v 10:34 | Karma: 19,14 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní

Klára Dvořáková

Budeme si tykat? - povídka

„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.

21.3.2019 v 10:19 | Karma: 33,14 | Přečteno: 2467x | Diskuse| Ostatní

Klára Dvořáková

Tak s touhle nikam nejdu! - povídka

Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“

7.3.2019 v 10:17 | Karma: 28,40 | Přečteno: 1224x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů

8. května 2024

Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...

Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti

8. května 2024

Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...

Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou

8. května 2024

Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...

U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník

7. května 2024  17:49,  aktualizováno  23:02

Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...

Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?
Jak předejít syndromu náhlého úmrtí kojence?

Syndrom náhlého úmrtí kojence (SIDS – sudden infant death syndrome) je doslova noční můrou všech rodičů. V současné době lze tomuto zbytečnému...

  • Počet článků 63
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1621x
Když to jeden čas v mém životě začalo vypadat, že všechna legrace skončila, a zůstane jen u práce a povinností, vrátila jsem se ke svým dětským snům a psaní povídek;).

 

Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ

 

Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?

 

Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!

 

Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/

 

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.

 

 

Seznam rubrik