Budeme si tykat? - povídka

21. 03. 2019 10:19:59
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.

Karolína se přestane snažit nacpat reklamní blok do příliš malého prostoru své kabelky a s úsměvem se na muže podívá, „Ne, to ani ne. Jsou doma a doufám, že víno ještě pěkně dlouho pít nebudou.“

„Uf! Tak to jsme tu sami a můžeme večer do vinárny. Co říkáte? U náměstí by měl být moc příjemný podnik. Doporučili mi ho v hotelu.“

„Tak tam raději ne. Už jsem tam kdysi byla... Na recepci za to musejí brát provize, nebo nerozumí vínu,“ Karolína si uvědomí, že ji ten muž baví. Možná by měla společné účasti na dnešní konferenci využít a zajít si na skleničku s někým neznámým. Flirt jí přece neublíží a už je to pět let...

„S vámi bych pil i kyselé,“ zašklebí se on.

„To nebude třeba, znám tu výbornou vinárnu. Není sice na náměstí, ale mají skvělé víno. Když mi prozradíte, jak se jmenujete, mohla bych vás tam zavést...“ Karolína se slyší, jak flirtuje a nepoznává se. Kde je ta ustaraná kvočna, co neustále o někoho pečuje?

„Promiňte, jsem to ale nevychovanec. Zvu dámu na špatné víno a ještě se ani nepředstavím. Michal Hladík,“ cvrnkne do jmenovky na svém saku, „A vy jste Karolína Smíšková...“

„Vidím, že mě máte přečtenou,“ ukáže Karolína na svůj klip se jménem.

„Tak rád bych to svedl na mimořádné schopnosti, ale ano, jmenovka vás prozradila...“ Michal podrží její ruku o chvilku déle, než je obvyklé a pak ji zvedne ke svým ústům, „Mohu se pro vás stavit v sedm na recepci vašeho hotelu?“

„Můžete. Ale víte, který to je?“

„U krále Jiřího?“

Karolína je zmatená. Že by stalker? Stala se součástí nějakého vtipu?

Michal pochopí její zaváhání, „Ne, nebojte, nenechal jsem vás sledovat, ani se neplížil temnou uličkou za vámi. Tady v tom městě jsou jen tři hotely. A jen dva připadají v úvahu jako ubytování pro firemní zákazníky. V tom svém jsem vás neviděl, tak jsem zkusil ten druhý,“ Michal ukáže na stolek před nimi, „A taky píšete jejich hotelovou tužkou.“

Karolína si oddechne, „Uff! Tak to jste detektiv. Moje propiska včera dopsala, tak jsem si půjčila hotelovou, ale mám v úmyslu ji čestně vrátit,“ Karolína se směje, oči jí září a už teď se těší na večer.

Taková náhoda! Odmítá připustit, že by zabrala kouzla její kamarádky. Byla to jen taková blbinka na holčičím mejdanu, tedy jestli se tomu, že se sejde s Magdou, dají si víno a vylijí si navzájem svá srdce, dá vůbec říkat mejdan. Tentokrát to bylo jiné. Magda donesla tenounkou knížku plnou kouzel a spustila ódu na její autorku vč. citátů z přednášky, kterou vyslechla týden před tím. Nakonec trvala na tom, že musí nějaký obřad zkusit.

Přečetly si postup a začaly plnit úkoly. Ze začátku to byla legrace, když sháněly po bytě svíčky a nemohly najít sirky ani zapalovač, ořezávaly pastelky, vytahovaly ze skříně stužky a hledaly dvě malé krabičky – každá tu svou pro uschování přání. Ale pak přituhlo.

Karolína váhala, jestli si ustřihnout pramínek vlasů a píchat se do prstu kvůli kapce krve. Alkohol a Magda však svedli své, a tak vše podstoupila. Nejhorší ale bylo napsat na papír, jakého muže vlastně chce. Knížka trvala na tom, že vše musí být pozitivní – žádné, aby nelhal, nepodváděl, nechlastal, ale nějak kladně. Jenže jak, když vzorňáka a zapšklého abstinenta také nechcete? A tak si přála muže, který má rád humor a dobré víno... No jo, tak to tam bylo! Že by to fungovalo takhle rychle? Že by to vůbec fungovalo?!! Musí Magdě zavolat...

Přesně v sedm schází Karolína po hotelových schodech dolů do haly. Tam už na ni čeká Michal, v ruce drží podlouhlou krabičku.

„Není na šperky brzy?“ Karolína nechápe, kde se to v ní bere. Že by opravdu magie?

Michal zvedne víčko. Na sametu neleží žádný klenot, ale krásné kuličkové pero.

„Když vám ta vaše dopsala... Doufám, že nejste zklamaná, že to není náhrdelník...“

„To je nádhera! Musím ho hned vyzkoušet!“

„S tím jsem tak trošku počítal,“ mrkne na ni Michal a vyndá z kapsy saka zápisník v pevných deskách.

Karolína nechce věřit vlastním očím – on jí naslouchá, je pozorný a galantní... Co jen za tím bude? Není to divné? Co když je profesionální úchyl? Existuje vůbec něco takového? Sňatkový podvodník! Proč by se jinak tak snažil? Jedovaté myšlenky otravují Karolíninu mysl s nečekanou prudkostí. Možná je to i těmi řečmi, co měla dneska Magda v telefonu, když jí volala své novinky.

Karolína čekala, že jí to kamarádka bude přát, ale střízlivá Magda vykřikovala něco o tom, že kouzla jsou blbost a chlapi hajzlové. Kdo se v tom má vyznat? Nakonec Karolínu nabádala, ať si dá pořádný pozor a uvědomí si, že v tom neumí chodit.

V tom posledním měla pravdu. Karolína neměla rande od vysoké. Hned po škole se vdala a za pár let měli děti. Nebýt té nehody, na žádnou schůzku by dneska nešla. Jenže Mirek byl velký sportovec a rád lezl na skály. Před pěti lety se zabil. Ze začátku si říkala, že už nikdy víc, až letos se jí začalo stýskat po mužské náruči. Chtěla mít doma někoho, kdo ji vyslechne, nějakou oporu a zastání. Přesně tak to ten večer napsala do svého kouzla a ještě mnohem víc...

„Můžete si tam zapsat moje telefonní číslo,“ navrhne Michal.

Karolína se vzpamatuje, „Samozřejmě, to je dobrý nápad.“ Nechá si nadiktovat telefon a pečlivě jej namaluje svým novým perem.

Když dojdou uličkami města až k vinárně, všimnou si plakátu na dveřích: Dnes degustace perlivých vín.

„Ajajaj! Nenapadlo mě sem zavolat,“ omlouvá se Karolína.

„Proč? Nemáte ráda sekt?“ podiví se Michal.

„Mám,“ usměje se Karolína, netušíc, co jí osud poslal do života.

Za chvíli už sedí u stolečku, poslouchají sommelierův zasvěcený výklad, ona pozoruje bublinky ve sklence před sebou a nechává se bavit příjemným společníkem. Po dvou hodinách a téměř deseti perlivých vzorcích ochutnávky končí. Karolína, která samou nervozitou a těšením se, odbyla večeři, cítí, jak se jí všechny bublinky usídlují v hlavě. A tam si dělají, co chtějí. Cítí se svobodně, mladě a taaaak bezstarostně!

Nejraději by objala celý svět. Ale to ona může! Protože tu má Michala – toho fešáka, co si vyčarovala! A teď se rozhodla, že bude i sex. Proč ne? Užije si! Ať to stojí za to! Ještě zítra a pak zpátky domů. Tak ať má na co vzpomínat!

Přes všechny ty neposedné myšlenky k ní dolehne Michalova otázka: „Jak jste dneska říkala, že máte čtyři děti... To je fakt, nebo jen nějaký vtípek na odhánění dotěrných chlapů?“

„Co myslíte? Mám čtyři děti?“ Karolíně se točí hlava. Potřebuje vodu. Chce si nalít, ale nějak se nemůže trefit do skleničky a polije stůl.

Michala to nerozhodí. Vezme na stole všechnu ubrousky a suší. „Já nevím. Jak se to dá na ženě poznat?“

„Jste přece detektiv... Uhodl jste mé jméno i hotel. Tohle bude hračka! Schválně,“ Karolína se dívá vyzývavě.

„Nedáváte mi snadný úkol... Ale dobře... Máte ráda děti?“

Karolína se usměje, „To není moc nápaditá otázka. To je skoro jako bych vám ten počet rovnou odhalila, ne?“

„Tak něco mi na sebe přece prozradit musíte... Zatím toho o vás moc nevím. Snad jen, že jste trpělivá a umíte naslouchat – skoro celý večer jste nechala mluvit mě. Že nezkazíte žádnou zábavu – vypila jste všechny ty vzorky, co nám donesli a ani jednou si nepostěžovala... Přitom vám nemohlo všechno chutnat...“ vypočítává Michal.

„Dvojku a osmičku jsem vylila... Ale měla jsem brzdit víc, teď by se mi netočila hlava.“

„To je další věc – nejste zvyklá pít a chodit s cizími muži do baru...“ pokračuje Michal ve svém výčtu.

„A na to jste přišel jak?“

„Tak to první je tak trochu vidět,“ Michal se usměje.

„A to druhé?“ vyzvídá Karolína.

„To je neslušný takhle to vyslovit nahlas...“

„Ale jo, jen řekněte, když už jste to načal...“

„No ono to není tak jednoznačné. Buď nejste zvyklá na mužskou společnost, anebo vám nejsem moc sympatický... Podle řeči těla usuzuji, že na tom zas tak špatně nejsem, tak to přisuzuji té první možnosti.“

„A na to pan detektiv přišel jak?“

„No víte, je trochu nezvyklé, že jste mi ještě nenabídla tykání, když jsme spolu strávili večer a vypili pěkných pár skleniček,“ Michal se sice usmívá, ale nespouští z Karolíny oči.

„No jo! Já jsem ale... Promiňte, teda promiň!“ Karolína nastaví svou sklenku k přípitku. Já jsem Karolína, jsem vdova, co už dlouho neměla rande a neumí to s chlapama. Ve skutečnosti mám jen dvě děti, psa a kočku...“

Michal zvedne svoji skleničku a přiťukne si: „Tak na nás. Já jsem Michal, co má doma čtyři děti, a hrozně se mu líbíš...“

Karolína se začne dusit sektem. Vážně si při té magické seanci přála, aby její ideální muž měl až tak moc rád děti?

......

Autor: Klára Dvořáková | čtvrtek 21.3.2019 10:19 | karma článku: 32.88 | přečteno: 2360x

Další články blogera

Klára Dvořáková

Pověsíš mi poličku? – povídka 15+

Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?

25.4.2019 v 10:31 | Karma článku: 26.25 | Přečteno: 1497 | Diskuse

Klára Dvořáková

Cizí náušnice - povídka

Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?

9.4.2019 v 10:34 | Karma článku: 18.24 | Přečteno: 588 | Diskuse

Klára Dvořáková

Tak s touhle nikam nejdu! - povídka

Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“

7.3.2019 v 10:17 | Karma článku: 27.77 | Přečteno: 1184 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Aleš Szabó

Stydím se za naše poslance!!!

Včerejší výkon poslanců v Poslanecké sněmovně byl fraškou a výsměchem voličům. To co většina z nich předváděla ukázalo politickou kulturu a kultivovanost v plné nahotě. Narážky, urážky a hodiny řečnění o ničem. Jste už trapní.

27.6.2019 v 10:42 | Karma článku: 18.80 | Přečteno: 180 | Diskuse

Beata Krusic

Zvláštní rozhodnutí v kauze MUDr. Davida Ratha

Dnes tedy padlo pravomocné rozhodnutí v kauze DR, na jejíž výsledek už mnoho let česká veřejnost čeká a po dnešním dnu se její určitá část i raduje. David Rath byl shledán vinen.

26.6.2019 v 23:16 | Karma článku: 20.38 | Přečteno: 777 | Diskuse

Jakub Beznoska

Tak se Rath nakonec dočkal...

Už to vypadalo, že Rathova kauza vyšumí do ztracena a trestu se bývalý hejtman nakonec vyhne. Ale není tomu tak...

26.6.2019 v 20:58 | Karma článku: 21.91 | Přečteno: 526 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jsem příšerná lochneska

Už musím s pravdou ven. Jsem příšerná, mám břicho, mám stále ta ohromná prsa, prasklou kůži na noze a rozseknutý palec z moře. Nechávám si růst vlasy, takže chodím totálně neučesaná, vypadá to moderně. Nemám gelové nehty atd. atd.

26.6.2019 v 17:53 | Karma článku: 16.08 | Přečteno: 513 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Načeradské obžerství aneb Já ten kolotoč nechtěla strhnout (fotoblog)

Jestli máte rádi jídlo jako já, pořiďte si chalupu pod Blaníkem. Jsou tu totiž výborné hospůdky s domácí kuchyní za super ceny (oproti Praze) a hlavně skvělé letní akce (jen budu asi muset kolem toho Blaníku začít brzo běhat).

26.6.2019 v 15:46 | Karma článku: 21.17 | Přečteno: 620 | Diskuse
Počet článků 62 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1589

Když to jeden čas v mém životě začalo vypadat, že všechna legrace skončila, a zůstane jen u práce a povinností, vrátila jsem se ke svým dětským snům a psaní povídek;).

 

Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ

 

Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?

 

Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!

 

Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/

 

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.

 

 

Najdete na iDNES.cz