Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Pepovy spoďáry a výbušná kadibudka - povídka

13. 07. 2017 8:31:00
Pepa si užívá šmírování holek z kadibudky, ale teď hrozí jeho peep-show odhalení. Zavřený na metru čtverečním, jen on, mouchy a smrad. Má vůbec šanci dostat se ven bez ostudy? Proč si ty holky, sakra, všechno fotí?

Pepa sedí ve své kadibudce, na klíně má rozložené noviny, ale už dávno si nečte. Vypadá to, že ho neruší ani mouchy létající kolem. Už pěkně dlouho civí skrz škvíry mezi prkny na partičku prsatých kamarádek své dcery Květy.

Květa mu pořád říká, že je dospělá. Ale když ji teď vidí, jak s holkama blbne u rybníčku před chatou, místo toho, aby se učila na zkoušky, tak mu to moc přesvědčivé nepřipadá. Navíc tu neměla být. O jejich příjezdu mu nikdo nic neřekl...I když holky jsou to pěkný. To se musí nechat!

Chata je Pepovo království. Tady se zašívá, když má toho moderního světa kolem dost. Tady chytá a griluje ryby, seká trávu i dříví a má svou milovanou kadibudku. Používá ji dál, i když rodině musel vybudovat koupelnu s teplou vodou a poustou těch voňavých serepetiček. Jemu stačí skočit do rybníka a je hotovo. Občas sem Pepa jezdí sám. Jako teď. Prostě nevydrží tak dlouho ve městě. Tady je ticho, jen ptáci zpívají, les voní, kolem ani živáčka, kromě srnek a zajíců.

Partička dívek dorazila akorát ve chvíli, když se po rychlém obědě (ohřál si lančmít) zavřel na latríně a otevřel noviny. Co si všimnul, hodily si dovnitř akorát bágly, čaply nějaký deky a rozložily je u rybníčku. Pepa se musel smát, když viděl, jak rychle vycouvaly z jeho ledové vody. Daly přednost slunění na dekách a začaly se vzájemně natírat krémem. To už se Pepa nesmál. Cítil, jak se mu penis pod novinami zrádně zvedá a pulzující krev tepe v očekávání odpovědi.

Pepa přestal přemýšlet o tom, jestli vylézt a jít děvčata pozdravit. Takhle tam prostě nemůže. Květa by ho zabila. Tak moc nepřemýšlel a využil příležitosti. Vybral si jednu z dívek – měla nejhezčí prsa a krásně dlouhé nohy – a začal si představovat, jaké by to bylo, kdyby jí mohl ten krém po kůži roztírat on sám... Vypadá skoro jak ta modelka z časopisu, co ho schovává pod postelí. Je trochu míň opálená a nemá boty s podpatky, ale ty boky... Ty to všechno vynahradí! Nejlepší peepshow je tady v lese!

Že to byla blbost a měl raději prchat, mu došlo ve chvíli, kdy se z opalovacího plácku ozvalo:

„Jé, vy máte kadibudku?! Já myslela, že je tu koupelna...“ dívka s vlasy jako vrabčák a postavou tak malou, že si jí Pepa před tím vůbec nevšiml, ukazuje jeho směrem.

„Ta je táty,“ ušklíbne se Květa, „Nikdo z nás tam nechodí. Je to samý pavouk a smrdí to tam...“

„Já si vždycky chtěla zkusit, jaký to je! Můžu?“

Pepa s hrůzou sleduje dívku, jak se zvedá z deky... Co teď? Kam se tady schová? Jestli ho načapou, jak si tady honí brko, dcera už s ním nikdy nepromluví. To by se raději propadl tou kulatou dírou do vrstvy výkalů a zavřel za sebou víko. I to by mu bylo milejší, než její pohrdání... Rychle zaháčkuje dveře a skrčí se do rohu. Ani si nestihl utřít zadek a obléci si kalhoty.

Dívka si za chůze k dřevěné budce obléká tričko.

„Petro, nechoď tam. Je to fakt hrůza!“ slyší volat Květu, „V baráku je záchod. Tady na tebe ještě bafne nějakej bacil.“ Květa se snaží vtipkovat, ale je na ní vidět, že by raději, kdyby kamarádka změnila směr a kadibudce se vyhnula.

Petra však už dorazila ke dveřím a vzala za madlo. Dvakrát zkusila zabrat, ale nic.

„Nejde to otevřít! Jak to?“

„To já nevím. Říkám ti, kašli na to.“

„Já ještě v kadibudce nebyla. Uděláte mi fotku? Dám si ji na Face.“

To už z dek začaly vstávat další holky. Najednou jim připadalo děsně důležitý se vyfotit a postnout fotku z opravdový kadiboudy. Mezitím Petra uslyšela uvnitř tupou ránu, jak Pepa vrazil do hrnce s vápnem, co stál v rohu.

„Tam někdo je!“ zaječela Petra.

„Kdo by tam byl?“ to už otráveně vstala i Květa. Měly by se učit a ne tady blbnout s kadibudkou. Ale zvedá se, obléká se a jde za ostatními. Cestou volá na Petru:

„Tak se tam koukni srdíčkem, uvidíš, že je prázdná.“

„Já tam nevidím! Je to vysoko!“

„Tak si dej něco pod nohy,“ zabručí naštvaně Květa.

Petra se rozhlédne a vydá se pro pořádný kus dřeva, co leží vedle špalku na štípání dříví. Použije ho jako stupínek.

Pepovi zatím uvnitř tuhnou nohy. Erekce jej dávno přešla a má pocit, že jeho mozek se scvrkl do malé novinové kuličky. Co teď? Má vyjít ven a dělat, že právě dokončil svoji potřebu? Že si jich před tím nevšiml? Možná by to bylo to nejjednodušší. Jak by asi koukala Petra a ostatní, kdyby vylezl v těch svých vytahaných slipech a flekatém tílku? Květa se zjančí. Má se tu zabarikádovat a doufat, že háček na dveřích vydrží? Pod rouškou noci by pak mohl prchnout do tmy okolních lesů. Nebo by mohl předstírat, že právě dorazil... Na chalupu plnou kamarádek své dcery? To by mu neprošlo. Ale tohle je přece jeho chalupa! On má právo tu být! Jestli ty dveře povolí, vyfotí si ho na ten svůj Face a Květa bude mít z ostudy kabát. To už s ním nepromluví ani ona, ani manželka.

Z předmětů jeho sexuálního zájmu se v úvahách stávají nepřátelé jeho i celé rodiny. A Pepu na vojně učili, že s nepřítelem, je třeba bojovat. A tak, když Iva jako první odvážně nakoukne do srdíčka, ozve se rána a dívka dostane přímý zásah.

Udiveně odstoupí ode dveří a nevěřícně si roztírá po obličeji hnědou nadílku. „Fuuuj!! To smrdí!“ Dívka začne hystericky ječet, poskakovat a s odporem oklepávat špínu z rukou. „To jsou hovna!!!“

„Stůj chvíli! Já si tě fotím, bude to rozmazaný,“ zazní z hloučku. Kadibudka se podivně kýve a ze srdíčka střídavě vylétávají splašky a bílý prášek. Nikdo nemá chuť se přiblížit a schytat to taky.

„Běž k rybníku!“ zakřičí na Ivu Petra, která u sebe nemá mobil, a nemůže fotit. Ale je sakra ráda, že nebyla dost vysoká a nestrčila do srdíčka ve dveřích svůj obličej jako první. Být malá, má své výhody, pomyslí si a utíká s ostatními k vodě.

Jediný, kdo zůstal u kadibudky, je Květa. Z boku dojde opatrně ke dveřím a zaťuká: „Tatiiii, jsi tam?“

„Jo,“ houkne zahanbený Pepa, přestane rozhoupávat kadibudku a vyhazovat z ní exkrementy a vápno.

„Co tady blbneš? Proč jsi nevylezl?“

„Nevěděl jsem, že přijedete a jsem jen v prádle. Víš v tom starým... špinavým...co mi s maminkou zakazujete nosit. Nechtěl jsem ti dělat ostudu,“ z Pepy to leze jak z chlupaté deky.

„Tak teď otevři. Když to vezmeš zadem, nikdo tě neuvidí...“

Květa pozoruje svého otce, jak ostražitě prohlíží terén a pak v předklonu uhání směrem k dřevníku, odkud se dá dostat do chalupy. Květa pak pečlivě zavře dveře latríny a jde dolů k ostatním. Iva si právě obličej, umytý ledovou vodou z rybníčku, otírá voňavým ubrouskem a snaží se tak ze sebe dostat poslední zbytky odéru Pepova zásahu.

„Co to máte s tou kadiboudou?“

„Nevím, ale už to přestalo. Já jsem vám říkala, ať tam nechodíte, že je to hnus,“ pokrčí Květa rameny.

Z chalupy se k nim blíží Pepa. Ještě rád se vydrhl v té navoněné koupelně, co jí tak pohrdá, a oblékl si čisté kraťasy a zelené triko. Dokonce se učesal.

„Koho pak nám to hosti nesou?“ šveholí žoviálně už z dálky, „Na tu vodu pozor, je pěkně ledová, málokdo se v ní dokáže vykoupat.“

„Až na mého tátu, viď?“ mrkne na něj Květa.

„Jo, jo, chce to tréning,“ zasměje se Pepa, „Co takhle grilovanou rybu... Nedáte si? Ráno jsem jich pár nachytal. Ale můžu je dát do mrazáku, pokud nebude zájem...“

„Jé, to bude prima, pane Karásku. To si rády dáme. Viďte, holky! Jen nám řekněte, co máte s tou kadibudkou. Tady Ivu normálně postříkala.“

„Vážně? To jsou věci. Dal jsem tam nějaký nový čistič. Prej je hrozně účinnej... A ono to takhle zlobí? To se se na to budu muset podívat... Chcete jít se mnou?“

„Neee!“ ozve se sborově.

„A ty to taky nech radši až po těch rybách, jo?“ směje se Květa a je ráda, že si holky na Facebook budou fotit grilované ryby, a ne jejího tátu prchajícího z latríny ve vytahaných spoďárech. Kdyby jen věděla...

Autor: Klára Dvořáková | čtvrtek 13.7.2017 8:31 | karma článku: 19.21 | přečteno: 748x

Další články blogera

Klára Dvořáková

Radši ho tam necháme - dušičková povídka

Dneska je dušiček, co takhle se trochu bát? Jen trošičku!;) Stejně jsem si to určitě celé vymyslela... Anebo ne? Přece víte, že píšu příběhy ze života... a on už tam opravdu ležel...

2.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 436 | Diskuse

Klára Dvořáková

Venkovský striptýz - košilatá povídka

Jen mužská část vesnice zná tajemství bílé vany na zahradě hájovny. Dneska zasvětí Petra - přivandrovalce a městskýho hejska - do toho, co je to opravdová kultůůůra... Ale musí být potichu a nikomu nic nevykecat!

20.10.2017 v 8:33 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 916 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 24.22 | Přečteno: 2289 | Diskuse

Klára Dvořáková

Místo pro nás dva - experimentální povídka se dvěma konci

Po padesátce se přihlásila na seznamku. Všichni chtěli sex. On také, ale byl o 20 let mladší a ona uvěřila na novou lásku. Má příběh skončit happyendem, nebo ho chcete slyšet celý? Je jen na vás, kam dočtete...

12.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 932 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Prezident a korupce

Nový prezident je nadějí, že se země konečně zbaví korupce, nezaměstnanosti a chudoby, která je naším současným největším problémem. Tak nějak zní hesla v Zimbabwe vítající nového politika.

23.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 237 | Diskuse

Jana Slaninová

Když tě obejme Ježíš

Pršelo, tma houstla a nohy v blátě vázly. Každým krokem, byly nohy těžší, obalené návleky z bahnitého jílu. Les divoký, hustý. Nebezpečný. Blesky křižovaly tmu. Sem tam osvítily cestu, abych nespadla do výmolu a nezlomila si nohu.

23.11.2017 v 11:08 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jana Henychová

Odřený nárazník - nová praktika zlodějů na řidiče aut?

Ťuk ťuk na okénko u auta... "Paní, máte odřený nárazník!!! Pojďte se podívat!" Pravděpodobně nová praktika zlodějů číhá na důvěřivce...

23.11.2017 v 10:38 | Karma článku: 26.80 | Přečteno: 955 | Diskuse

Pokorná Mirka

Politická korektnost versus skutečnost

Vězeni se dříve říkalo korekce. Korekce jako náprava. Korektnost chápu jako správnost. Politická korektnost by tedy byla politická správnost. A tady je vidět, že jde o nějakou specifickou správnost.

23.11.2017 v 10:21 | Karma článku: 13.57 | Přečteno: 311 |

Marek Valiček

Já už tě nepustim, ty muj Helíku

Když se náhodou, po létech, potkají dvě kamarádky, nemusí to bejt vždycky o sounáležitosti a kafíčku se sachrem...

23.11.2017 v 10:17 | Karma článku: 15.61 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 20.25 Průměrná čtenost 1973

Ke svému koníčku - psaní - jsem se vrátila po dlouhých letech, kdy jsem jej nestydatě zanedbávala.

Splnila jsem si i sen a spustila vlastní stránky:

 

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ - povídkový blog, kam dávám každý čtvrtek novou povídku a

 

WWW.VERSOTEPEC.CZ - blog s básničkami.

 

Sledovat mne můžete na: www.facebook.com/ouzasna/

 

Mám ráda vtipné texty s hlubší myšlenkou. Snad se mi (alespoň občas;)) podaří takové i psát.

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.