Obřad bude o půlnoci
Mechanicky hladím kalíšky vanilkově vonících květů a myšlenky mi přeskakují z místa na místo jako elektrony rozhozené opačným pólem magnetu. Dnes je můj den D. Vlastně noc. N? Ruka s černě nalakovanými nehty dokončí svou cestu a doputuje až ke štětci a pudřence.
Bude to skvělé! Na svatbě jsem pracovala půl roku, i když jsem si ji takhle původně nepředstavovala. Stejně jako každá malá holka, jsem snila o bílých šatech, závoji, střevíčcích pro Popelku a obrovské kytici růží.
Jenže pak přišla tahle soutěž. Proto nemůžu mít obyčejnou tradiční svatbu. Musí to být jedinečný zážitek - originál, který si všichni zapamatují. I když možná letos absolvují ještě několik dalších tuctových svateb. Ať se pak dohadují, která ta svatba plná květin, atlasových stuh, bílých krajek a holubic to byla... Moji si nespletou. Nikdy!
Řekněte sami. Kdy jste šli na svatbu o půlnoci? Kdy po vás někdo chtěl, abyste na obřad přišli výhradně v černém? Kdy byl obřad sice na hradě, ale ve sklepeních?
Dívám se oknem ven. Musím si je pootevřít, abych venku něco viděla. Slyším hudbu a cítím exotickou vůni z vykuřovadel. Obloha je plná hvězd, jako bych je objednala. Lampy jsou zhasnuté, všude na nádvoří a hradbách hoří malé ohně a louče. Cestička ke kryptě je třpytivě vyznačena plamínky svíček. Tudy za chvilku půjdu.
Někdo klepe. Do pokoje vcházím máma s družičkou. Nenechám je ani promluvit: „Jak to vypadá dole?“ ptám se nedočkavě.
„Myslím, že už tu jsou všichni,“ odpoví skoupě máma.
„A jak se jim to líbí? Co říkají?“ nenechám se odbýt.
„To víš, jsou zvědaví. Pijí ty koktejly s divnými názvy a těší se na nevěstu. Jdeme ti pomoci obléct šaty. Už bude čas,“ odpoví máma.
„Náhodou.., Bloody Mary je prostě skvělý pití!“ škytne družička „..“ A pojmenovat bílé víno „živá voda“ a červené „mrtvá voda“, je naprosto geniální! Strejda si dal namíchat „Krvavý záda“ a nechce s pitím vůbec přestat.“
Alespoň, že strejda Karel je spokojený. Máma je, i přes make-up, celá pobledlá: „Vypadá to tu, jak na svatbě upírů, Verunko. Takhle jsi to opravdu chtěla?“
„Chtěla mami. Všichni si to budou pamatovat a my vyhrajeme tu soutěž o zájezd k moři. Jinak bysme se k Tichému oceánu nedostali. Víš, jak je to drahý?“
„To tahle svatba taky…“ utrousí máma, ale jen potichu. „Kde máš ty šaty?“ Vypadala, že chce dodat: „Ať to máme za sebou.“
Moje vlastní máma se netěší na mou svatbu! Tak tohle mne nenapadlo. Byla jsem tak zaměstnaná vymýšlením a prosazováním originálních nápadů, že jsem si nějak nestihla všimnout.
„Tak kde jsou ty šaty?“ družička mně netrpělivě vytrhává z opožděných úvah.
„Tamhle,“ kývnu k černému pytli visícímu na dveřích do místnosti.
Máma se otočí a dojde pro ně. Spolu je sundávají a začínají otevírat obal.
„Doufám, že sis tam nechala dát alespoň ty stříbrné hvězdičky. Na bílé to bude ve světlech vypadat moc hezky…,“ máma se snaží o smířlivý tón, ale rychle ji to přejde: „Veroniko, to nemyslíš vážně!“
„Myslím! Jestli mám vyhrát, musím být originální. A všechny ostatní nevěsty byly v bílém. Nehodlám předstírat, že jsem nevinná panna jako ony.“
„Tak toho se u tebe opravdu bát nemusíme…,“ máma s odporem vytahuje mistrovské dílo švadleny. Látka se zatřpytí ve světle, ale nejsou to hvězdičky, jak si přála. Nakonec na temně rudé barvě šatů by to nebylo nic moc…
„Budeš vypadat jako Čachtická paní,“ pronese, a přesto odhodlaně hledá zip.
Přestávám ji poslouchat. Šaty jsou prostě nádherné a mně moc sluší. Korzet se spoustou třpytivých korálků a dole taftová sukně až na zem s blyštivými kamínky. Vypadám jako královna. Tahle svatba dala spoustu práce a já si ji nenechám zkazit - ani od své matky.
Když si obouvám červené lodičky, někdo klepe. Doufám, že to není ženich. Tahle svatba sice není zrovna tradiční, ale rozhodně nechci, aby mne viděl před obřadem. Přišel by o překvapení.
Naštěstí je to jen produkční soutěže. „Tak, jak to tady vypadá? Hotovo?“ úsměv jí zmrzne na rtech. „Vy máte červené šaty? Tak to je teda průser…!“ Produkční se hroutí na otoman: “To jste si nemohla vzít aspoň růžové? A ta modrá na družičce…To má být nějaká provokace?“
„A to jako proč?“ mám slzy na krajíčku. Pořád se někomu něco nelíbí. „Copak jsem Barbína?“ ukazuji na své havraní vlasy. „Půlnoční svatba v růžové? Co je na červené špatného? Sama jste říkala, že vítáte cokoliv originálního.“
„To máte pravdu, originálního ano. Ale ne červeného! Zapomněla jste, kdo je hlavní sponzor soutěže?“
…??
„T-Mobile! A ti mají logo jaké? Růžové! A to si pište, že ti teda nikoho v červeném, soutěž vyhrát nenechají!" pak už jen prásknutí dveří a zamumlání: "Se na to můžu...Bože! Copak těm pipkám musím vysvětlovat úplně všechno?!“
Můj sen o vítězství se hroutí kvůli barvě šatů...Sakra! Proč jen jsem nešla v bílých?
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Klára Dvořáková
Nikdy nejez cizí piknik! - povídka
Tmavý les, mýtinka a na ní opuštěná deka s piknikem... Kdyby jen tušily, co bude následovat, určitě by šly dál a nikdy neochutnaly...
Klára Dvořáková
Chlupatý tablety - povídka
Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!
Klára Dvořáková
Zapomenout na včerejšek - povídka
Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?
Klára Dvořáková
Kdo se stěhuje? - povídka
U branky jejich rodinného domku zvoní stěhováci. Ale tady se přece nikdo nestěhuje! Nebo ano? A proč jí o tom nikdo neřekl?
Klára Dvořáková
Perfektní vánoční dárek - povídka
Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...
Klára Dvořáková
Má nevěrná Věra - povídka
Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.
Klára Dvořáková
Sexy za pár dní - povídka
„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy... Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas. „Ale jistě... Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.
Klára Dvořáková
Dnes přicházím naposledy - povídka
Jednou za rok mají tajnou schůzku v hotelu. Objetí, šampaňské, tanec. Žádné sliby, žádné zítra... Ale co když je to dnes opravdu naposledy?
Klára Dvořáková
Tantrická bestie - povídka pro dospělé
Silvie ví, že se dnes musí s někým vyspat - jinak zešílí. Nahromaděná sexuální energie z tantrického kurzu dosáhla svého vrcholu. Už tak dost zoufalá situace je o to horší, že si nemá z čeho vybírat...
Klára Dvořáková
Kdo přežije očistu? - povídka
Na detoxikační víkendy jezděte výhradně bez manžela. Že to děláte pro něj? Skutečně? A víte, co s ním provedou jáhly a sklenička rozmixovaných kopřiv na lačno?
Klára Dvořáková
Tohle jsem si neměl přát! - povídka
Pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit jinak, než bylo v plánu... Třeba v podobě nahé dívky čekající uprostřed lesní cesty...
Klára Dvořáková
Dietní bůček pro Pepana - legrácka
Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)
Klára Dvořáková
Proč tak blbě čumí? - povídka
Co dělá puberťák v dámských sprchách?! Šmíruje? Jedna situce, tři ženy a čtyři zcela rozdílné pohledy na věc...
Klára Dvořáková
Nikdy se jí nevzdám - povídka
Petr má milenku a jeho žena to ví. Snaží se jej, co nejvíce držet doma a čeká, až mu to dojde a kajícně se vrátí, kam patří. Je to blbost nebo ďábeský plán?
Klára Dvořáková
Řízek pro Yettiho - povídka
Že Yetti neexistuje? Že chybí důkazy? Já ho potkala. Fakt! Stačilo si vzít baťoh s pořádnou svačinou a vyrazit sama na běžky. Nejradši má řízky, ale nepohrdne ani tatrankou...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.