Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O strážních psech a makovém poli

8. 01. 2016 8:35:00
Představte si, že jste pes a zakáží vám štěkat. A přesto trvají na tom, abyste hlídali jako dosud - třeba makové pole. Nepřipomíná vám to něco? Podobnost čistě náhodná?

V jedné zemi vládl muž jménem Vladan. Patřilo mu velké pole plné vzácných makovic. Každý rok, díky úrodě, země vzkvétala a lid nemusel platit daně. Aby bylo pole v bezpečí, hlídala je smečka strážních psů. Jen těch nějlepších - silných, rychlých a mrštných.

Všichni mohli být spokojení, ale jak už to bývá - nebyli. Jednoho dne přišli poddaní a stěžovali si, že psi příliš štěkají a ruší tak jejich zasloužený klid po práci. Protože Vladan chtěl svému lidu vyhovět, zakázal psům při hlídání štěkat. Marně jej psi upozorňovali, že strážit bez štěkání, je téměř nemožné.

"Je to vaše práce, tak si poraďte," odvětil Vladan.

Od toho dne psi procházeli polem tiše a vypadalo to, že makovice nikdo nehlídá. Brzy přišla chvíle, kdy strážní pes zardousil zloděje, který se vkradl na pole, a to bez jediného zaštěkání. Psi očekávali odměnu za vzornou službu a mnozí pohotovému kamarádovi záviděli audienci u Vladana. Horlivě se dohadovali, zda mu vládce věnuje řád za hrdinství nebo jen pochvalu a potřesení tlapkou. Nikdy se to však nedozvěděli. Po úspěšném hlídači se slehla zem a nikdy jej už nikdo neviděl.

Zatímco strážní psi čekali odměnu za vzorné služby, lid si znovu stěžoval: „Psi jsou nebezpeční. Používají nepřiměřené metody!“

Vladan vydal nové nařízení, aby strážní psi absolvovali výcvik, jak se chovat k lidem a osvojili si nové způsoby ochrany pole. Nemohou přece zabíjet lidi. Je třeba najít nová - inovativní a především humánní řešení.

A tak začali psi chodit na kurzy, kde se učili, jak dávat pac, jak si na rozkaz sednout či lehnout, jak se nechat drbat na bříšku a nosit aportíček. Přestože se strážci snažili zvládat nové metody, školení i hlídání, nebylo v jejich silách podávat stejné výkony jako před tím. Zkuste stíhat zloděje, když mu nejdříve musíte dát pac, nechat se podrbat a pak si sednout, když vám poručí.

Brzy se v zemi rozkřiklo, že pole hlídá banda poddajných hafíků a každý si z něj může odnést, co jen chce.

Když nadešel čas úrody, nebylo už, co sklízet. Celé pole bylo rozkradené. I povolal si Vladan znovu strážné psy, všechny je propustil a nechal vyhnat ze země. Marně se bránili, že jen plnili rozkazy, které dostali.

Ale aby to bylo spravedlivé - nakonec došlo i na Vladana. Lid nechtěl vládce, který nezvládl výcvik psů, neochránil pole makovic a nařídil znovu platit daně. A tak se lidé vzbouřili do třetice. Tentokrát proti Vladanovi. Vyhnali jej ze země a vytvořili si vlastní vládu – vládu lidu, ale to už je zase jiný příběh...;)

Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Autor: Klára Dvořáková | pátek 8.1.2016 8:35 | karma článku: 23.40 | přečteno: 749x

Další články blogera

Klára Dvořáková

Radši ho tam necháme - dušičková povídka

Dneska je dušiček, co takhle se trochu bát? Jen trošičku!;) Stejně jsem si to určitě celé vymyslela... Anebo ne? Přece víte, že píšu příběhy ze života... a on už tam opravdu ležel...

2.11.2017 v 11:18 | Karma článku: 15.49 | Přečteno: 436 | Diskuse

Klára Dvořáková

Venkovský striptýz - košilatá povídka

Jen mužská část vesnice zná tajemství bílé vany na zahradě hájovny. Dneska zasvětí Petra - přivandrovalce a městskýho hejska - do toho, co je to opravdová kultůůůra... Ale musí být potichu a nikomu nic nevykecat!

20.10.2017 v 8:33 | Karma článku: 21.03 | Přečteno: 916 | Diskuse

Klára Dvořáková

Co neříkat ráno po náhodném sexu

Večírek, spousta alkoholu, jiskření, vášnivá noc, bolestivé ráno a z pod peřiny kouká cizí noha. Za které otázky máme chuť zabíjet?

22.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 24.22 | Přečteno: 2289 | Diskuse

Klára Dvořáková

Místo pro nás dva - experimentální povídka se dvěma konci

Po padesátce se přihlásila na seznamku. Všichni chtěli sex. On také, ale byl o 20 let mladší a ona uvěřila na novou lásku. Má příběh skončit happyendem, nebo ho chcete slyšet celý? Je jen na vás, kam dočtete...

12.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 17.60 | Přečteno: 932 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tereza Lišková

18 věcí, které můžete dělat, když Vánoce klepou na dveře

Očumovat nádherně nazdobené výlohy obchodů plné blikajících světýlek a jiných vánočních cingrlátek, dokud nedostanete epileptický záchvat.​ Třeba.

23.11.2017 v 9:09 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 201 | Diskuse

Marek Ryšánek

Aby nebylo pozdě.

Dnešní evangelijní podobenství nás již uvádí do tématiky, o které pojednávají oddíly tradičně čtené a vykládané na konci církevního roku. Mluví se v nich o konci našeho pozemského času, posledním soudu.

23.11.2017 v 6:00 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 191 | Diskuse

Jaroslav Herda

Svatyně

Tam za vodou v rákosí, kde ukrytý je prám, Ti přečtu tisíc perexů, abys, až budeš verše číst, ses převyznala ve textu. To Ti řikááám. Bude tam mokro, hamťavo, prostě samá voda. Spolu se zahřejem, sirky by zvlhly, nech je doma.

22.11.2017 v 20:57 | Karma článku: 5.43 | Přečteno: 136 | Diskuse

Martina Mičková

Josef Lada alias Kocourek Josef

Může mít slavný Josef Lada něco společného s nalezeným kocourem? Jak dopadne osamělý zraněný kocourek a proč maluje obrázky? Všechno se můžete dozvědět, stačí se jen začíst.

21.11.2017 v 21:26 | Karma článku: 7.23 | Přečteno: 237 |

Jaroslav Herda

Žeň

Kreslené vtipy špatně se vyprávějí. Psát úvodní slovo k veršům se mi také protiví. Však písí žízní zní a písmenka si žádá, tak mrcho pij, když tak tě IT nastavil.

21.11.2017 v 20:18 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 143 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 20.25 Průměrná čtenost 1973

Ke svému koníčku - psaní - jsem se vrátila po dlouhých letech, kdy jsem jej nestydatě zanedbávala.

Splnila jsem si i sen a spustila vlastní stránky:

 

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ - povídkový blog, kam dávám každý čtvrtek novou povídku a

 

WWW.VERSOTEPEC.CZ - blog s básničkami.

 

Sledovat mne můžete na: www.facebook.com/ouzasna/

 

Mám ráda vtipné texty s hlubší myšlenkou. Snad se mi (alespoň občas;)) podaří takové i psát.

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.