Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
„A co kdybys za mnou přijel v sobotu na chatu?“ zašeptala mi do ucha a lehce se přitom opřela o mé rameno.
Snad ona důvěrnost, kterou jsem v našem krátkém vztahu zaznamenal poprvé, ve mně vyvolala naději, že už tento víkend dojde i na něco víc než na letmá políbení. Ano, mnozí cynici by se radovali, že nalezli movitou partnerku s chatičkou a že se jako kluci z paneláku dostanou do přírody, ale já myslel jen na to jedno.
Viděl jsem Janu uprostřed louky v bílých šatech s nemravným výstřihem, které těsně přiléhají na těch správných místech. Představoval jsem si procházky lesem, posezení u bublajícího potůčku (jestli tam teda nějaký je), svačinu v trávě a společné pozorování plaché zvěře. Představoval jsem si romantiku se skleničkou vína u praskajícího ohně v krbu, vzájemné oťukávání a hledání společných témat...
...Představoval jsem si, jak sličnou Janu sloupávám z těch šatů, hladím její lýtka až k páskovým botám na vysokém podpatku a opatrně jí je vyzouvám jen těsně před tím, než se na ni vrhnu jako smyslů zbavený kanec... Jenže tohle všechno bylo ve čtvrtek.
Dneska je sobota a já zírám na ženu stojící na zápraží chatky (která mimochodem vůbec není osamělá, a tím pádem její zahrada neskýtá zákoutí vhodná k jakémukoliv miliskování), a nechci věřit vlastním očím.
Žena, kvůli které jsem podnikl strastiplnou pouť s batohem na zádech. Žena, která ještě ve čtvrtek rozvibrovala každý kousek mého těla jen tím, že se přede mnou prošla, a stala se tak objektem mých hojných sexuálních přestav, tu najednou stojí bez make-upu, v montérkách a okopaných botách, za které by se nestyděl snad jen profesionální bagrista.
Protírám si oči, abych se ubezpečil, že je to opravdu ona, ale nemá smysl pochybovat. Jana v modrákách se ke mně rozeběhne a volá: „Teeeda, Vašku, ty jsi přijel! To je super!“ Rozverně mě obejme a dá mi pusu na tvář.
„Byla to teda trochu štrapác, ale přijel!“ zasměju se a ukážu na bágl.
„Kde máš auto?“ podiví se Jana.
„V servisu. Nějakej blbec mi ho zmuchlal na parkovišti.“
„A to jsi jel vlakem? Proč jsi nezavolal, mohla jsem pro tebe dojet na zastávku…“ Jana cvrdliká jako ptáček.
„Vidíš, to mě nenapadlo. Tak jsem se trochu prošel,“ pokrčím světácky rameny, ale cítím, že bych si po těch „procházkových“ kilometrech docela rád sednul a dal si pivko.
„Tak pojď, udělám ti aspoň kafe, než se na to vrhnem,“ řekne Jana a odvádí mě k chalupě.
Vrhnem?! Teeeda, holka, ty se nezdáš, pomyslím si. Čekal jsem nějaký to upejpání, a ona se na mě bude hned vrhat…? Super! To bude tím ozónem ve vzduchu…
Nadhodím si baťoh a už stoupáme po schodech k chatě. Je celá ze dřeva, v předsíni jsou roztahaný nějaký krámy. Tak to překročím a jdu rovnou do obýváku. Tam se zaraduju, když objevím krb. Romantika bude!
„Chceš rozpustný nebo turka?“
Chci říct, že bych si dal pivo, ale nevím, jestli by jí to nevadilo, a nechci kazit atmošku. Tak se zanořím do báglu a vytáhnu dvě láhve vína. Postavím je výmluvně na stůl. Jana je ale obě vezme a jde do kuchyňky.
„Šoupnu je do ledničky, dáme si až potom. Jaký chceš to kafe?“
Po čem? Potom? Začínám mít podezření, že každý myslíme něco jiného, ale to si hned ověřím. Vstanu od stolu a udělám pár kroků do malinké kuchyňky. Vezmu Janu na ramena, otočím ji k sobě a chci jí dát pusu.
Prosmýkne se mi jako had a nese do obýváku na stůl talíř s bábovkou.
„Za chvilku to bude,“ oznámí a čeká, až vypadnu z kuchyňky, kde píská konvice. Oba najednou se tam dost dobře nevejdeme.
Vrátím se ke stolu a ukrojím si kus bábovky, „Tak alespoň něco sladkého, když ty mi nedáš ani pusu,“ pokusím se ten trapas převrátit v žert.
„Promiň, já to tak nemyslela. Jsem nervózní, kolik je tu práce… Bojím se, abychom to za víkend stihli,“ zašveholí Jana. Donese mi kávu, a když ji přede mě staví, pohladí mě něžně po rameni. To už tu bylo ve čtvrtek.
Chytím ji za ruku a posadím si ji na klín. Pohladím ji po zádech. Je ztuhlá jak prkno.
„Co se děje? Myslel jsem, že jsi mě pozvala…“
„Jo, jo, to jo. Pozvala. Jen se ještě tak moc neznáme…“
„Tak píšeme si dva měsíce, už jsme byli i dvakrát randit. Říkal jsem si, že chceš prolomit ledy…“
„Ledy?“ podiví se Jana, vstane mi z klína a sedne si kus dál na židli.
„No, jako že ten náš vztah posuneme…“ naznačování mi evidentně moc nejde.
„Posuneme, ale nebudeš chtít hned sex a tak…? Já nevím, proč si každej to pozvání na chatu tak blbě vyloží. To přece není pozvánka do postele. Vždyť já nic takovýho po nikom nechci. Prostě potřebuju pověsit pár poliček, natřít zábradlí u chalupy, naštípat dřevo a vykopat ten přívod vody. To se dá za víkend zvládnout! Vždyť já ti pomůžu, pokecáme a taky uvařím nějakou mňamku! Co máš rád? Dáš si k večeři řízek s bramborem?“
Co to mele? Rozhlížím se po místnosti a dochází mi, proč byly ty krámy v předsíni – barvy, nářadí, šroubky, vrtačka, štětce… To má nachystaný pro mě! Žádná postýlka, hopkání po louce, pití vínka u krbu. Jsem tady řemeslník za byt a stravu… Bez sexu. Jestli vykopu ten přívod, tak už ani žádnej chtít nebudu. Budu totiž mrtvej únavou. A to všechno za řízek!
„Jseš si jistá, že jsi měla ten inzerát na seznámení ve správný rubrice?“
„Proč?“ podiví se Jana.
„Tam bylo „hledám vážnou známost“, ne „hledám řemeslníky“…“
„A co ti to udělá? Já si tu poličku sama pověsit neumím a ty to máš za chvilku,“ zkusí Jana jinou taktiku.
„Já vím, a hned potom se můžu vrhnout na to dříví nebo jít rovnou kopat ven ten přívod. Je mi to jasný. A až budu večer padat na hubu, tak se zeptáš, jestli nemám chuť jít na procházku pod hvězdama, abys mě dorazila. Jsem možná mladej, ale ne blbej.“
„Slibuju, že na procházku nepůjdeme a zítra tě odvezu domů, abys nemusel vlakem,“ zašvitoří Jana, otevře cukřenku a nasype mi lžičku cukru do kávy.
Dojde mi, že jsem terčem cílené manipulace: „Nesnáším sladký kafe!“ zahřmím. Zvednu se ze židle, dojdu do ledničky a vyndám láhev vína. V šuplíku najdu vývrtku. Jana mě nevěřícně sleduje. Otevřu skříňku, najdu dvě skleničky a donesu to na stůl.
„Dáš si se mnou?“ zeptám se a naliju.
„Ale… já piju vždycky až po práci,“ zašeptá Jana.
„Jak chceš, já pracovat nebudu, tak si můžu dát hned,“ ťuknu svojí skleničkou o její na stole a vypiju ji na ex.
„Vašku, ty mi opravdu nepomůžeš?“ podiví se Jana.
„Ne!“ řeknu rozhodně a dívám se jí do očí, „Tohle není pomoc, ale seznam pro otroka. Já přijel za romantikou a sexem.“
Jana o krok couvne, „Sexem?“
„Jo! Sexem,“ přitáhnu si jí k sobě a dám jí pořádnýho francouzáka. Nejdřív malinko odporuje, ale pak povolí a začne mi to vracet. Přidám hlazení – nejdřív záda, pak prsa. Cítím, jak mi taje pod rukama. Zvednu ji a v náručí si ji odnesu na gauč.
„Poprvé svlíkám ze ženský montérky…“ zašeptám.
„No jo, ale co ty poličky?“ pokusí se zvednout.
„Když budeš hodná, tak ti je pověsím,“ zasměju se, „Ale výkopy si nech pro jinýho Vénu… na to já budu moc unavenej,“ dodám ještě a zabořím hlavu do jejího klína.
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Klára Dvořáková
Nikdy nejez cizí piknik! - povídka
Tmavý les, mýtinka a na ní opuštěná deka s piknikem... Kdyby jen tušily, co bude následovat, určitě by šly dál a nikdy neochutnaly...
Klára Dvořáková
Chlupatý tablety - povídka
Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!
Klára Dvořáková
Zapomenout na včerejšek - povídka
Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?
Klára Dvořáková
Kdo se stěhuje? - povídka
U branky jejich rodinného domku zvoní stěhováci. Ale tady se přece nikdo nestěhuje! Nebo ano? A proč jí o tom nikdo neřekl?
Klára Dvořáková
Perfektní vánoční dárek - povídka
Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...
Klára Dvořáková
Má nevěrná Věra - povídka
Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.
Klára Dvořáková
Sexy za pár dní - povídka
„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy... Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas. „Ale jistě... Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.
Klára Dvořáková
Dnes přicházím naposledy - povídka
Jednou za rok mají tajnou schůzku v hotelu. Objetí, šampaňské, tanec. Žádné sliby, žádné zítra... Ale co když je to dnes opravdu naposledy?
Klára Dvořáková
Tantrická bestie - povídka pro dospělé
Silvie ví, že se dnes musí s někým vyspat - jinak zešílí. Nahromaděná sexuální energie z tantrického kurzu dosáhla svého vrcholu. Už tak dost zoufalá situace je o to horší, že si nemá z čeho vybírat...
Klára Dvořáková
Kdo přežije očistu? - povídka
Na detoxikační víkendy jezděte výhradně bez manžela. Že to děláte pro něj? Skutečně? A víte, co s ním provedou jáhly a sklenička rozmixovaných kopřiv na lačno?
Klára Dvořáková
Tohle jsem si neměl přát! - povídka
Pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit jinak, než bylo v plánu... Třeba v podobě nahé dívky čekající uprostřed lesní cesty...
Klára Dvořáková
Dietní bůček pro Pepana - legrácka
Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)
Klára Dvořáková
Proč tak blbě čumí? - povídka
Co dělá puberťák v dámských sprchách?! Šmíruje? Jedna situce, tři ženy a čtyři zcela rozdílné pohledy na věc...
Klára Dvořáková
Nikdy se jí nevzdám - povídka
Petr má milenku a jeho žena to ví. Snaží se jej, co nejvíce držet doma a čeká, až mu to dojde a kajícně se vrátí, kam patří. Je to blbost nebo ďábeský plán?
Klára Dvořáková
Řízek pro Yettiho - povídka
Že Yetti neexistuje? Že chybí důkazy? Já ho potkala. Fakt! Stačilo si vzít baťoh s pořádnou svačinou a vyrazit sama na běžky. Nejradši má řízky, ale nepohrdne ani tatrankou...
Klára Dvořáková
50 důvodů, proč už nepojedu lyžovat - legrácka
Nestála jsem na lyžích od střední. Teď, po dvaceti letech, mě ukecali, abych dala lyžím novou šanci. Jak to dopadlo? A proč už nikdy znovu nepojedu? Mám 50 důvodů...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.