50 důvodů, proč už nepojedu lyžovat - legrácka

Nestála jsem na lyžích od střední. Teď, po dvaceti letech, mě ukecali, abych dala lyžím novou šanci. Jak to dopadlo? A proč už nikdy znovu nepojedu? Mám 50 důvodů...

1) Je tu zima. Proč kdokoliv opouští teplou náruč nížiny kvůli nepohodlí v mrazu a sněhu?
2) Všude je to z kopce nebo do kopce.
3) Nejsem sportovec, sebevrah, ani masochista.
4) Nikdy jsem neuměla lyžovat!
5) Ostatní mě furt do něčeho nutí! Lyžuj! Běžkuj! Sáňkuj! Drž místa v jídelně! Pohlídej nám děti!
6) Díky poslední výzvě jsem se rozhodla raději pro to lyžování. Přišlo mi méně nebezpečné než 10 rozjívených dětí mých spolubydlících.
7) Když poprvé zkusím nazout přezkáče, mám dojem, že mi zalili nohy do betonu a nemohu chodit, sjíždět svah. Nebyly původně vymyšleny jako mučicí nástroj zvaný Španělská bota?
8) Usoudila jsem, že to nejhorší mám za sebou, ale dali mi na hlavu svěrák a na záda krunýř, co sebrali nějaké želvě. Prý mě budou chránit. Nevím před čím - zrodil se robot.
9) Odvedli mě na svah a mé robotické nohy vmáčkli do vázání. Říkali: „Dupni!“

10) Jsem jediná, kdo ví, že když dupnu, strhne se lavina?
11) Lyže kurevsky kloužou!
12) Chci se vrátit, ale dá se na nich jet jen dolů z kopce.
13) Volají, ať plužím. To je nějaký renonc, ne? Pluh má traktor na poli. Pole je rovné. Co by tady v horách dělal traktor s pluhem?
14) Mávám rukama, mé tělo se divně kýve ze strany na stranu, marně hledám stabilitu…
15) Měla bych po svahu kličkovat jako ti přede mnou, ale nezvládám zatočit - ani jednou!
16) S děsivým jekotem, „Pozor! Jedu!“ vyletím mimo sjezdovku, udělám kotrmelec a padám.
17) Lidé se smějí, fotí si mě do alba, ale vůbec nemají snahu mi jakkoliv pomoci.
18) Všechny končetiny se mi zamotaly do spletitého uzlu. Hledám jakýkoliv začátek nebo konec.
19) Najednou mi ten sníh nepřijde tak hrozný. Lepší padat do závěje než na asfalt.

20) Jen do chvíle, kdy mi ta bílá věc zalezla za tepláky. Studí, boří se mi do něj lyže a já nedokážu vstát.
21) Zkouším se vytáhnout pomocí větví smrku na okraji sjezdovky a přemýšlím, jak se odtud vydrápu do chaty.
22) Jediný, kdo se ustrnul, byly ty malé přísavky, které jsem nechtěla hlídat. Ta potupa! Vytvořily řetěz a za kolektivního volání: "Hej, rup!" mě postavily na nohy. Podaly mi záchrannou větev a odfičely.
23) Když stojím stranou a koukám na svah, vypadá lyžování tak snadné!
24) Nahoru se v robotických botách nevyškrábu. Musím se dostat dolů, aby mě mohli vyvézt nahoru k chatě. (Cítíte ten rozpor?)
25) Koupili mi permanentku, ale netuším, jak ji využít.
26) Na vlek se nastupuje až dole pod kopcem.
27) Zbytek sjezdovky se mi jeví jako smrtící rokle.
28) Dolů živá nikdy nedojedu.

29) Navíc jsem ve snu viděla, jak mě vlekař nechal osmkrát nastoupit na kotvu, a když se mi to nepovedlo, poslal mě znovu na konec fronty. Cyklila jsem se celou noc.
30) Hlava mě od helmy bolí tak, že mám chuť mlátit s ní do stromu jako jelen, když shazuje paroží.
31) Pouštím se poslední smrkové větve a opatrně traverzuji po svahu od jedné strany ke druhé jako tkanička na botě od dírky k dírce.
32) Přesto nabírám rychlost. Ječím hrůzou. Lidé uhýbají. Konečně vypadám nebezpečně.
33) Chata ve stráni nehnula. Krosím střechu kůlny, přelétávám odhrabaný sníh pod ní a vjíždím  lítačkami do předsíně. Padá na mě oblečení, boty a bábovka. Konečně v teple!
34) Majitelé jsou evidentně uvyklí návštěvám. Odhrnují, co na mě napadalo, a zvou mě na kafe.
35) Dříve prý mívali normální dveře, ale když je museli několikrát za sezónu vyměňovat, dali místo nich ty lítačky. Díky!
36) Dávám si kafe a rum. Hodně rumu.

37) Popisuji majitelům chaty, jaká muka a útrapy mi způsobuje lyžování.
38) Nerozumí mi. Lyžují od tří let. Všechno jim tedy opakuji.
39) Chlastají už i majitelé chaty. Lžičkou k tomu jíme rozdrcenou bábovku, co na mne spadla v přesíni.
40) Netušila jsem, že rum může být tak dobrý.
41) Hostitelé mi pdmítají nalít osmý. Zdůrazňují, že vlek jezdí jen za světla. Asi bych měla vypadnout.
42) Zvedám se. Díky rumu už se nebojím, ale pozbyla jsem poslední šanci se na vleku udržet.
43) Majitelé chaty pochopí, že se mne tak snadno nezbaví. Horal nastartuje skútr, naloží mě i lyže a vyrazíme.
44) Na rozloučenou jim za pohostinnost věnuji svoji přilbu jako loveckou trofej nad lítačky. Stejně už bych ji na hlavu nikdy nedala.
45) Po návratu na ubytování poslouchám skuhrání ostatních, co všechno je z dnešního lyžování bolí. Ruce, nohy, záda, svaly, šlachy…
46) Proč to dělají? Se svou rumovou kůrou a bolestí hlavy vedle nich vypadám jako vítěz.
47) Ještěže tu máme ty děti. Vaří nám čaj, nosí prášky, opodeldok a deky. Pak se tiše vytratí se svými mobilními telefony.
48) Začínám mít ty malé potvůrky ráda. Mohla bych mít vlastní dítě... Ale třeba by chtělo jezdit na hory... Nikdy!!!
49) Vím, že lyže už více nenazuju – potvrdila jsem si, že lyžování je zdraví nebezpečný, bolestivý sport, který ohrožuje nejen lidskou rovnováhu, končetiny, ale i hlavu a zdravou mysl.
50) Pro příště se hodlám pohybovat výhradně v místech, kde se ode mě nic podobného neočekává. Horká pláž zní jako záruka…

Kdo to řekl? Přiznejte se... Kdo z vás řekl "vodní lyže"?;)