Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jen jedno povlečení - povídka

10. 08. 2017 7:35:00
Je to divná ženská - všichni se tváří, že by tu nemusela být - přitom k ní chodí celá vesnice. Z domu se v noci ozývají divné zvuky a její kočka ví víc, než byste si přáli.

Co já tady dělám? To přece nemůžu myslet vážně? Irena se dívá na Olívii Úžasnou sedící u dřevěného stolu.

Ta v dlaních drží skleněnou lahvičku a něco mumlá. Zaříkává pro Irenu lék, který bude každé ráno brát. Když se to povede (Musí se to povést!), bude Irena za pár týdnů těhotná. Dostala ještě bylinky a mast na břicho. Když znovu přičichne k sáčku, skoro se jí zatočí hlava z té vůně. Jen to musí doma hezky schovat, aby to Jarda neviděl.

Stačí, že ji zoufalství dohnalo až sem – do míst, kam z vesnice nikdo nechodí. A jestli ano, tak jedině tajně jako dneska Irena.

Olívie Úžasná se přistěhovala před necelým rokem. Nálepku „Ta divná ženská“ získala hned první den, když lidé z vesnice zjistili, že koupila ruinu u lesa – polorozpadlý dům, co pamatoval nejedno babiččino dětství, už vypadal spíš na demolici než na trvalé obývání.

Ještě divnější se všem začala zdát, když zjistili, že se jmenuje Olívie Úžasná. Slyšel někdo o takovém jméně? A pak už se to s ní táhlo – v podstatě to vypadalo, že na ní není nic normálního a všechno kolem ní je tak nějak „podivné“.

Například měla černou kočku se smaragdovýma očima, a ta když se na vás podívala, měli jste pocit, že vás prokoukla od hlavy k patě a ví o vás i to, co tajíte sami před sebou. Ale to nebylo zdaleka všechno – Olívie po vesnici jezdila jako vítr na své koloběžce, do lesa chodila často v noci, neviděli jste ji jinak než v šatech nebo dlouhé sukni a s rozevlátými vlasy... A co bylo asi nejdivnější – pořád se usmívala. Zdravila všechny kolem a přála jim krásný den. Jakoby měla pořád dobrou náladu. Nikdo normální není stále usměvavý, mysleli si lidé z vesnice a předháněli se v historkách o kouzelných bylinách a houbách.

Na zchátralý plot si tenkrát pověsila cedulku se svým jménem a pod něj malými písmeny připsala – léčitelka.

Ireně došlo, že dnes už ten plot není zchátralý, kolem domu je posečeno, v ježcích je vyrovnána spousta dřeva a místnost, kde zrovna jsou, svítí novotou – čerstvě obroušená prkna na podlaze, trámový strop i bílé stěny. Jak to?

Do práce přece nechodí a těch pár lidí, co k ní občas přijíždí auty z města jí nemohlo vydělat tolik peněz...Nebo ano? Že by měla nějakého bohatého ctitele? Nebo opravdu čaruje a ovládá mimozemské síly, které jí pomáhají? Lidé říkali, že jsou tu v noci slyšet zvuky. Nebo že by byla její služba tak drahá? Ireně se sevřel žaludek úzkostí. Zapomněla se zeptat, co bude její léčení stát!

Olívie dokončí zaříkávání, vstane a dojde k Ireně: „Tak, tady to máte. Každé ráno si dejte jeden hlt. Uvidíte, že za měsíc, maximálně dva, budete těhotná.“

„Kéž by,“ odvětí Irena, „zkusili jsme už snad všechno – máme rozvrh, dělám si ovulační testy, podle doktorů jsme v pořádku, a přesto nic nezabírá.“

„Aha... Testy říkáte. Sedněte si tady ještě,“ odvětí Olívie a stoupne si za Irenu. Své dlaně přiloží k její hlavě. Irena cítí teplo. Zavírá oči a nechává se unášet podivnou energií. Za zavřenými víčky se jí promítají barvy – jedna přechází do další. Je to velice příjemné. Zapomíná na starosti. Cítí jako by na sebe oblékala jednu barvu za druhou a pak někam letí. Když už má dojem, že snad usnula tím nejbezstarostnějším spánkem, všechno zmizí a objeví se jen bílá. Irenina mysl je najednou čistá - cítí se lehká a šťastná. Jen velmi neochotně otevírá oči.

„Taaaak...Hotovo!“ Olívie se usmívá, „Jděte domů a nedělejte si starosti. Všechno bude, jak má být. Co kdybyste ten rozvrh a testy zahodili a zkusili to bez nich? Jen tak pro radost? Uvidíte, že to půjde.“

Zdá se jí to, nebo na ni ta podivínka Olívie mrkla?

„Když to říkáte. Jeden měsíc to můžeme zkusit,“ Irena je sama udivená, jak bezstarostně myšlenku připustila, když už měsíce trvá na souloži podle menstruačního kalendáře, „Najednou cítím, že to půjde. Co jsem dlužná?“

„Co byste dala za to, že budete mít dítě?“ odpoví Olívie otázkou.

„Cokoliv!“ vyletí z Ireny naučená fráze, ještě než se stihne vzpamatovat.

Olívie se usmívá. „Tak mi dejte stovku za bylinky a až zjistíte, že jste těhotná, tak mi přinesete nové povlečení na postel. Berete?“

„Proč zrovna povlečení?“

„Tak chybí mi tu ještě spousta věcí, ale to povlečení se mi tak nějak hodilo k tomu miminku.“

Teď už mrkla doopravdy. Irena si je jistá.

„Dobře, tak domluveno. A slibuju, že jestli fakt otěhotním, donesu vám povlečení, a ne jedno, ale rovnou dvoje.“

Z pece sleze kočka, přejede zelenýma očima po Ireně a pak se vědoucně zahledí na Olívii. Ta ji zvedne z podlahy a společně vyprovodí Irenu k zadním dveřím.

Zatímco se Irena vzdaluje lesem za chalupou po cestičce vyšlapané od svých předchůdců, Olívie sedí v houpacím křesle, na klíně má kočku, hladí jí hřbet a rozhlíží se po místnosti. Za každou opravou či věcí v domě vidí příběh konkrétního člověka, nebo rovnou jeho vyléčenou bolest. Vybíleno má díky uzdraveným zádům pana Hradílka, novou pec za malého Jonáše, kterému už dorostly vlasy, a hraje si znovu s dětmi; a tu podlahu jí udělal pan Vondruška – místní truhlář, když ho zbavila dny a on si mohl zase kleknout a pracovat...

Z úvah Olívii vyruší kočka svým zamňoukáním. Olívie se na ni podívá, usměje se a nepřestává s hlazením: „Ano, ano, máš pravdu, jako vždycky. Vezmu si jen jedno povlečení. Nesmím být nenasytná. Stačí, že nám tu ten její Jarda natře podlahu za to, že nebude muset souložit podle rozvrhu.“

Autor: Klára Dvořáková | čtvrtek 10.8.2017 7:35 | karma článku: 25.44 | přečteno: 898x

Další články blogera

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 1404 | Diskuse

Klára Dvořáková

Už nikdy mne nelíbej! - povídka

On je ženatý, ona vdaná. Oba vědí, že by neměli, přesto spolu spí. Vztah tají už deset let, ale pořád mají celý život před sebou. Jak to s nimi bude dál?

3.8.2017 v 8:50 | Karma článku: 25.69 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Klára Dvořáková

Pepovy spoďáry a výbušná kadibudka - povídka

Pepa si užívá šmírování holek z kadibudky, ale teď hrozí jeho peep-show odhalení. Zavřený na metru čtverečním, jen on, mouchy a smrad. Má vůbec šanci dostat se ven bez ostudy? Proč si ty holky, sakra, všechno fotí?

13.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 699 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Edna Nová

O těžké depresi (teď už vím, že zbláznit se může každý)

Zbláznit se může každý. Jako vážně. Trochu mě zaráží, že si stále někteří lidé myslí, že deprese je něco jako špatná nálada. O depresi mluvím hodně, protože deprese neznamená, že jsem přecitlivěla chudinka bez sebevědomí.

21.8.2017 v 16:15 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 1418 | Diskuse

Edna Nová

Mé představy o ideálním muži (aneb jak si z blogu udělat seznamku)

No tak představovat si ta holka může ledacos. Aby to taky nepřepískla a nezůstala na ocet. Čeká snad prince na bílém koni?! A nejhorší jsou ty trapné pětatřicítky, které spolkly všechnu moudrost. Doufám, že tak dalece ještě nejsem

21.8.2017 v 8:18 | Karma článku: 27.87 | Přečteno: 1660 | Diskuse

Jitka Štanclová

Machruješ a neumíš ani pověsit prádlo!

Je až s podivem, co se člověku po létech vybaví, když vidí někoho věšet prádlo. Už za mého mládí platilo, že nejlepší aviváž je čerstvý vzduch a nejlepší žehlička je svěží vítr. A taky to, jak prádlo pověsíte.

20.8.2017 v 19:49 | Karma článku: 21.84 | Přečteno: 807 | Diskuse

Kateřina Kostrůnková

Malá radost pro staré lidi v domovech

Bydlí tam, často jen leží a v mnoha případech se nemají na co těšit. Jejich rodina se k nim nedostane tak často, jak by si přáli. Každý zájem o ně je pro ně velkým potěšením a vysvobozením z dlouhého všedního dne.

20.8.2017 v 14:08 | Karma článku: 18.98 | Přečteno: 511 | Diskuse

Edna Nová

Co žádný muž nikdy neocenil

Očekávala jsem, že muž dokáže ocenit alespoň vnější krásu ženy. Bohužel. Naivně si myslela, že když odsuzuji Padesát odstínu šedi, neobdivuji předražené nesmysly, tak najdu s muži stejnou řeč. Omyl. Berte to prosím s nadhledem.

19.8.2017 v 14:59 | Karma článku: 33.24 | Přečteno: 2196 | Diskuse
Počet článků 29 Celková karma 28.16 Průměrná čtenost 2088

Ke svému koníčku - psaní - jsem se vrátila po dlouhých letech, kdy jsem jej nestydatě zanedbávala.

Splnila jsem si i sen a spustila vlastní stránky:

 

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ - povídkový blog, kam dávám každý čtvrtek novou povídku a

 

WWW.VERSOTEPEC.CZ - blog s básničkami.

 

Sledovat mne můžete na: www.facebook.com/ouzasna/

 

Mám ráda vtipné texty s hlubší myšlenkou. Snad se mi (alespoň občas;)) podaří takové i psát.

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.