Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Už nikdy mne nelíbej! - povídka

3. 08. 2017 8:50:54
On je ženatý, ona vdaná. Oba vědí, že by neměli, přesto spolu spí. Vztah tají už deset let, ale pořád mají celý život před sebou. Jak to s nimi bude dál?

„Co jsme to udělali?“

„Trochu divná otázka, nemyslíš? Prostě jsme se spolu vyspali.“

„Tak to vím taky. Jen jsme to neměli dělat.“

„Nebylo to poprvé, tak z toho teď nedělej vědu.“

„Jenže já si slíbila, že už to neudělám. Že to tenkrát bylo naposledy.“

„To já taky, ale prostě ti neodolám,“ Richard se pootočí v posteli na bok a stiskne Dáše prso.

Dáša ho odstrčí. Tohle se nemělo stát. Už rok ho neviděla. Dlouhý rok se na něj snažila zapomenout a vypudit ho ze svého života. Rok bolesti z odloučení a smutku z nenaplněných snů. Rok bez něj. Bez jeho smíchu, vtípků, vůně, polibků... Teď tu vedle sebe leží v hotelovém pokoji a nemají se na co vymluvit. Přišli sem dobrovolně, zcela střízliví, za bílého dne. Vrhli se na sebe ještě ve dveřích ve snaze nezmeškat ani chvíli.

„Ještě jsi ženatý?“

„Jo, jsem. A ty vdaná?“

„Vdaná? Ano, jsem vdaná. Proč tohle děláme?“

„Baví nás to,“ Richard si omotá ručník kolem pasu a jde otevřít okno. V místnosti je najednou málo vzduchu.

„A proč teda nejsme spolu, když nás to spolu tak strašně baví?“ Dáša rozhodí ruce a nechá je přistát na peřinu, „Víš, jak dlouho se z toho budu zase dostávat?“

„To nevím - já ani nevím, co budu dělat zítra.“

„Jsi tak bezstarostnej.“

„To ti nikdy nevadilo. Nestěžovala sis. Vlastně nevím, proč s tím vůbec začínáš.“

„Došlo ti, jak jsou ty naše životy marný? Vymlouváme se sami sobě, že nechceme nikomu kolem ublížit a nejvíc ubližujeme sami sobě a přitom si říkáme, že se milujeme.“

„Ale já tě opravdu miluju. Jen mám dojem, že když budeme spolu, tak nám to zevšední a někam se to všechno vytratí. Takhle se vidíme jednou za čas a jen nám hezky. Tak to teď nekaž a pojď ke mně,“ Richard přestane postávat u okna a lehne si zpátky do postele. Přitáhne si Dášu k sobě a vášnivě ji políbí. To, co řekl, je jen poloviční pravda. Ono už se to začalo vytrácet i tak. Vídají se s Dášou již deset let a to se muselo někam vepsat. Všiml si, že přibrala, že nemá tak pevná prsa a kolem očí a na čele se objevily první drobné vrásky. A to je jí čtyřicet. Jak bude vypadat za pár let? Kdy se tahle bezstarostná šukačka změní v nepříjemnou povinnost, jakou má doma?

Když spolu začali spát, byli kolegové. Pronajali si byt kousek od firmy a dělali to jak králíci několikrát týdně – o polední pauze, při smyšlených schůzkách, o večerních poradách a služebních cestách... Trvalo to víc než rok. Richard pak dostal lepší místo jinde a jejich intenzívní vztah skončil. Ani jeden z nich nechtěl rozbít rodinu, děti vídat jen každý druhý víkend, přijít o zázemí i majetek a na druhou misku vah položit „jen“ tyhle společné chvíle. Nevěřili, že by jim to takhle vydrželo i při řešení problémů, které by s rozvody musely zákonitě přijít. Tak to vzdali.

Ne hned, nejdříve se vídali v tom bytě dál, ale čím dál méně často. Pak už vyšel levněji hotel, tak byt pustili. Dnes se viděli po dlouhém roce a ani to nebylo plánované. Potkali se v metru. Potěšeně a trochu rozpačitě se na sebe dívali přes půl vagónu. Došli k sobě a Richard prohodil: „Kam jedeš, krásko?“ Vždycky jí tak říkal a lišácky se u toho usmíval. Pohlédla mu do očí a už věděla, že se znovu topí a že si nechce jen tak povídat o ničem, že se ho chce znovu dotknout, že chce slyšet jeho smích a hlavně se s ním chce nekonečně dlouho líbat, protože Richard líbá ze všech nejlépe a ona pak nikdy nechce přestat. V tuhle chvíli je jedno, že se tak dlouho neviděli, že jí nenapsal ani řádku, nezavolal...

Asi to chtěli oba stejně. Zjistili to, když vystoupili na zastávce, kde stál „jejich“ hotel, i když sem původně ani jeden z nich neměl namířeno. Rozpačitě na sebe kývli, zrušili své schůzky a pak už téměř doběhli na pokoj. Líbali se jako by jim to mělo zachránit životy, i když to netrvalo tak dlouho, jak si Dáša plánovala, protože už by to bez sebe nevydrželi ani vteřinu. Teprve, když uspokojili ten vlčí hlad, přišly výčitky svědomí a touha vzít to všechno zpátky, protože na tohle se nedá jen tak zapomenout a vrátit se do všedního dne. Do té beznaděje, kdy se neuvidí, neuslyší, nepolíbí...

Dáša Richarda od sebe odstrčí: „Počkej, nech toho chvíli. Kdy se uvidíme?“

„Za rok? Třeba se zase potkáme v metru,“ Richard se světácky usmívá. Nechce dát najevo, že i jemu bude Dášino měkké tělo chybět. I on se s ní rád líbá. Nezná jinou ženu, která by to vydržela tak dlouho. Navíc, když nevyšiluje s budoucností, dá se s ní mluvit skoro o všem.

„Já nechci čekat na náhodu...“ přizná Dáša.

„Sama víš, že spolu nebudeme, tak je lepší neriskovat,“ připomene jí Richard.

„Děti už vyrostly. Možná je čas, abychom byli konečně spolu,“ Dáša leží Richardovi na rameni a hladí mu hrudník. Nemohla si všimnout jeho vyděšeného výrazu.

„Co to říkáš? Vždyť jsme se dohodli, že už se nebudeme vídat...“

„To už je dávno. Chtěla bych být s tebou. Strašně mě to bolí, když musím být sama.“

„Máme oba rodiny a nechceme nikomu ubližovat, sama jsi říkala, že dneska to bylo naposledy,“ připomene Richard. V duchu si připustí, že je to výmluva. Má ještě další dvě „tajemství“. A Dáša by na to přišla. Ta jo. Protože si ho, na rozdíl od manželky, všímá... A až by na to přišla, tak by se s ním rozešla, a to by neunesl. Tu nenávist a bolest v jejích očích. To odmítnutí. Chce vědět, že když ji příště potká, tak mu neodolá a znovu se s ním vyspí. Chce, aby se celá roztřásla, když se jí dotkne a nemohla přestat na něj myslet, protože on na ni myslí pořád. A nepřestane, jen mu musí dovolit odejít. Protože když zůstane, tak si zevšední... A ta všednost všechno zabije.

„Richarde? Richarde!“ Dáša třese s Richardem. On snad usnul, nebo co? „Richarde, to je blbá sranda, vstávej!“ Jenže Richard nevstává, vypadá to, že ani nedýchá. Dáša panikaří. Chvíli Richardovi masíruje hrudník, jak se to učila na kurzu první pomoci, ale nereaguje. Co když je mrtvej? Jestli je tu spolu najdou, tak má z ostudy kabát.

Dáša se rychle obléká. Vůbec jí to nejde – do kalhotek se trefí až na podruhé, silonky raději strčí rovnou do kabelky. Vezme Richardům telefon, přidrží si nos a huhlavě ohlásí, že našla asi padesátiletého muže v bezvědomí, adresu, číslo pokoje a zavěsí.

Prohlédne podlahu, zvedne Richardovo tričko, co měl pod košilí, otře s ním telefon a pak všechna místa, kterých se mohla dotknout. Přeleští všechno i v koupelně a kliku u dveří. Pak do trička zabalí použité kondomy, otevře dveře a spěšně vyjde na chodbu... Musí balíček cestou vyhodit...i když by si ho chtěla nechat a po večerech čichat k látce nasáklé Richardovou vůní. Nemůže si to dovolit, stejně jako si neměla dovolit celý tenhle vztah. Nejhorší na tom je, že ani neví, jestli Richard přežije a má se těšit na příště, anebo to dnešní líbání bylo opravdu jejich poslední ...

Autor: Klára Dvořáková | čtvrtek 3.8.2017 8:50 | karma článku: 25.96 | přečteno: 1322x

Další články blogera

Klára Dvořáková

Místo pro nás dva - experimentální povídka se dvěma konci

Po padesátce se přihlásila na seznamku. Všichni chtěli sex. On také, ale byl o 20 let mladší a ona uvěřila na novou lásku. Má příběh skončit happyendem, nebo ho chcete slyšet celý? Je jen na vás, kam dočtete...

12.9.2017 v 8:35 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 658 | Diskuse

Klára Dvořáková

Lajk pro geronta - povídka

Natočila jsem svý první video. Vnuk ho odmítl nahrát na YouTube. Prý by to byla sebevražda. Nemůže připustit, aby někdo zjistil, že jsme příbuzní... Ale já to dám i bez něj!

25.8.2017 v 8:37 | Karma článku: 18.82 | Přečteno: 549 | Diskuse

Klára Dvořáková

S velkýma musíte v květnu - povídka

Jakou nosíte velikost podprsenky? Víte nebo nevíte? V tomhle obchodě je to teda celkem jedno, protože tahle svérázná prodavačka vám stejně vysvětlí, že je potřebujete zmenšit a máte špatné číslo i střih...

18.8.2017 v 8:07 | Karma článku: 31.11 | Přečteno: 1613 | Diskuse

Klára Dvořáková

Jen jedno povlečení - povídka

Je to divná ženská - všichni se tváří, že by tu nemusela být - přitom k ní chodí celá vesnice. Z domu se v noci ozývají divné zvuky a její kočka ví víc, než byste si přáli.

10.8.2017 v 7:35 | Karma článku: 26.47 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Zamiluj se do života!

Když jsme zamilovaní, vadí nám něco na partnerovi? Ne, je perfektní, dokonalý. Je báječný, úžasný. Pořád o něm mluvíme, je tak zajímavý! Jsme jím opojeni, okouzleni, očarováni. Dokážeme na něj neustále myslet a těšit se.

20.9.2017 v 23:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 27 | Diskuse

Libuse Palkova

Na letišti

V předchozím blogu jsem zmínila historku ukazující, jak probíhají letištní transfery. Ztracený turista není to jediné, co se, může stát. Co když se ztratí řidič autobusu nebo rovnou průvodkyně?

20.9.2017 v 20:16 | Karma článku: 12.02 | Přečteno: 531 | Diskuse

Eva Dreyová

Jak se to dělá po americku

Řeč prezidenta Trumpa v OSN byla jistě působivá a mnozí zaplesali, že konečně Amerika si bude hledět jen svého multikulturního národa, který potřebuje rozumné vedení a zametá si důkladně hlavně svůj práh.

20.9.2017 v 20:07 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 511 | Diskuse

Pavel Vrba

Horor na horách, aneb jak jsem se málem ztratil.

Prostě jsem se ztratil a plně si zatím stojím. Vím, že to není úplně „IN“, protože dneska frčí dělat ze sebe odborníka ve všem a na vše. Já si ale spíše lebedím ve všech svých nedokonalostech a nedostatcích.

20.9.2017 v 18:30 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 300 | Diskuse

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 18.36 | Přečteno: 518 | Diskuse
Počet článků 31 Celková karma 22.68 Průměrná čtenost 2014

Ke svému koníčku - psaní - jsem se vrátila po dlouhých letech, kdy jsem jej nestydatě zanedbávala.

Splnila jsem si i sen a spustila vlastní stránky:

 

WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ - povídkový blog, kam dávám každý čtvrtek novou povídku a

 

WWW.VERSOTEPEC.CZ - blog s básničkami.

 

Sledovat mne můžete na: www.facebook.com/ouzasna/

 

Mám ráda vtipné texty s hlubší myšlenkou. Snad se mi (alespoň občas;)) podaří takové i psát.

Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.