Já samec - povídka
„Pane inženýre, ale vy jste tu měl být už před půl hodinou…Takhle to nejde. Musím vám dát nový termín.“
„Ne, ne, žádný nový termín, já jsem tam za minutu,“ lžu do telefonu a zrychluji krok k autu, „zítra by to nebylo lepší.“
„To se nemusíte bát. První volný termín máme za 14 dní. Myslíte, že to třicátého zvládnete?“ ženský hlas na druhé straně linky je mírně ironický.
„Říkám, že jedu,“ típám hovor. Jsem naštvaný. Si snad myslí, že si můžu udělat čas, kdykoliv si vzpomene. Při pomyšlení na další sexuální abstinenci, se ze mne stává zuřivý býk. Soukromá klinika a ještě, aby se člověk dohadoval kvůli malému zpoždění.
Že jsem Lindě něco sliboval. Tlačila na mě tak dlouho, až jsem souhlasil, že tam půjdu. Je jak posedlá. Taky chci dítě, ale že by kvůli tomu musela tak vyvádět… Ještě teď mi zní ten rozhovor v uších:
„Zkoušíme to už přes rok. Tohle nejde. Musíme se nechat vyšetřit.“
„Proč?“ odtuším.
„Abysme s tím mohli něco dělat…“
„Co?“
„Můžeme jít na umělý. Třeba. Ale nejdříve musíme vědět, na čí straně je problém.“
„U mě určitě ne. Mý plavci jsou v plný kondici. A jsou jich miliony.“
„Jak to víš?“
„Vidim, ne?“
„Si je umíš spočítat?“
„Ne. Ale to chlap tak nějak pozná.“
„Nepozná. A vždycky se dělá nejdříve vyšetření u muže.“
„Jako, že za to můžem my, jo?“
„To snad ani ne, ale vy jen odevzdáte sperma. My musíme kvůli odběru a vyšetření do narkózy, což je riziko. Tak se začíná u vás.“
„I když vím, že u mě dobrý?“
„Ale ty to nevíš! Ty si to jen myslíš! Nebo máš někde důkaz, o němž nevím?“
Tenhle rozhovor se dostal úplně někam jinam, než jsem chtěl. Možná právě proto, jsem nakonec kývl. Pak jsem ještě několik měsíců doufal, že na tu kliniku nebudu muset. Že se nám to povede nebo na to zapomene… Jak jsem byl naivní. Jednoho dne mne tam sama objednala a oznámila mi termín. Ať si to zařídím. Hned potom půjde na vyšetření i ona.
Pak se mnou přestala spát. Prý kvůli těm odběrům. Takže jsem nasranej a nadrženej k tomu. Aspoň budu mít ten vzorek rychle v kelímku. Hrdě jsem odmítl, aby šla se mnou. Na co? Stačí jeden porňáč někde pěkně na pohovce a budu mít pokoj. Pěkně černý na bílým uvidí, kolik olympioniků plave v mém moři. Kdyby to bylo jen na mně, už má dávno břicho.
Jsem na místě. Audinu parkuju před barák s honosným štítem kliniky. Dávám najevo dobrou vůli a popoběhnu k recepci: „Tak jsem tady!“
Recepční uprostřed nablýskané haly pomalu zvedá oči od monitoru. Je v nich otázka. „Mohu vám pomoci?“
„Jsem tady. Jsme si volali. Mařák.“
„Ach ano, pane inženýre. Ale vy jste tu měl být před hodinou.“
„Zdržel jsem se, říkal jsem to už do telefonu.“
„Rozumím, bohužel vás musím přeobjednat.“
„Na co? To sfouknem raz dva.“
Zvedla obočí: „Nesfouknem.“
„Vo co de? Dejte mi kelímek a ukažte mi, kde máte tu místnost s porňáčema. Jsem tu za pět minut zpátky.“
„Ta místnost „s porňáčema“, jak to mu říkáte, je už obsazená jiným klientem.“
„Aha… a jinou tu nemáte? Že bych šel teda do dvojky.“
„Ne, je mi líto. Dvojku tu opravdu nemáme. Jestli na tom trváte, tak jedině snad na pánské záchodky...“
„Na hajzl, jo? No nevím… A máte tam časáky?“
„Obávám se, že nikoliv,“ recepční se tváří komisně. Ale vyndává nádobku na vzorky a staví jej až vyzývavě na mramorovou desku recepce. Ta bude koukat na drát!
„Tak to sem dejte,“ beru nádobku a odcházím směrem, kam mi ukázala, „za chvíli jsem zpátky.“
Záchod vypadá luxusně a prázdně. Zavírám se do kabinky, rozepínám kalhoty: „Tak pojď, Frajere, ukážeme jim, jak se plní kelímky.“
No jo, kelímek. Měl bych si ho připravit. Pouštím Frajera a sundávám víčko nádobky. Jde to ztuha – těsní. Aspoň neuplavou! Beru znovu Frajera do ruky a říkám si, co si u toho budu představovat. Vzpomněl jsem si na Lindu. Ale žádná erotika. Nadávala mi. Vlastně si jí poslední dobou jinak nepamatuju. Zkusím něco jiného, co třeba ty nový hostesky u nás ve firmě, co je bereme na veletrh. Ta Veronika má pěknej zadeček…
V kabince zhaslo světlo. Prostě blik a tma. Marně tápu po stěnách. Nikde tu není vypínač...
Slyším, jak někdo vchází a světlo se rozsvěcí. Jasně, je na čidlo. Zvedám levou ruku (v pravé pořád držím Frajera) a mávám. Rozsvítí se i v mé kabince. To tady budu stát jako trotl nad sklopeným prkýnkem, leštit si bimbase a druhou rukou mávat na světlo? Někdo si vlezl vedle do kabinky.
Radši zavřu oči a znovu si vyvolám hostesku Veroniku a taky tu druhou - Ivetu. Kdyby to dělaly spolu nebo obě se mnou… Jak jsem zavřel oči, zbystřily se mi ostatní smysly. Cítím dezinfekci, citrony a slyším další "blik". Ten chlap vedle heká a tlačí. Asi se pobliju. "Blik." Slyším šustění časopisu. On si tu bude číst? Představuju si chlápka, jak sedí na hajzlu s kalhotama u kotníků, čte si časopis a mává rukou nad hlavou, aby mu nezhaslo světlo. To se nedá.
Znovu se otevírají dveře. Tady je to jak na nádraží. Ženský hlas napůl šeptá, napůl křičí: „Pane inženýre, jste tady?“
Mám chuť strčit hlavu do mísy. Jak si představujou, že se udělám v tomhle provozu?
„Odtahují vám auto. Stojíte na zákazu parkování.“
„Sakra!“ zastrkávám ochablýho Frajera do kalhot a málem se skřípnu zipem, jak pospíchám.
Doslova utíkám z těch naleštěnech hajzlů, míjím recepční a vybíhám ven před kliniku. Dávám těm otrapům každýmu litr a odjíždím zpátky do práce. Na kliniku už mě nikdo nedostane. Nějaký reprezentativní spermiogram si stáhnu z netu a upravím v něm jméno. Já vím, že mí plavci jsou super, takže nebudu ani lhát. Taky by moje asistentka mohla zavolat manželce výsledky jako z kliniky… Nebude to už moc?
Za tři dny jsem přijel domů z práce a Linda už na mne čekala v předsíni. S kufrem.
„Jedeš k tetě?“ zeptal jsem se.
„Ne. Ty jedeš. Ale kam, to nevím.“
„Co se děje?“
„Volala tvoje asistentka. Že prý seš samec a máš super plavce.“
Marně pátrám v paměti, že bych dal své asistentce podobné instrukce: „Jak to? Co je to za blbost?“
„Říkala, že je těhotná. S tebou. Takže na výsledky spermiogramu už čekat nemusíme. Měl jsi pravdu - jseš samec."
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Klára Dvořáková
Nikdy nejez cizí piknik! - povídka
Tmavý les, mýtinka a na ní opuštěná deka s piknikem... Kdyby jen tušily, co bude následovat, určitě by šly dál a nikdy neochutnaly...
Klára Dvořáková
Chlupatý tablety - povídka
Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!
Klára Dvořáková
Zapomenout na včerejšek - povídka
Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?
Klára Dvořáková
Kdo se stěhuje? - povídka
U branky jejich rodinného domku zvoní stěhováci. Ale tady se přece nikdo nestěhuje! Nebo ano? A proč jí o tom nikdo neřekl?
Klára Dvořáková
Perfektní vánoční dárek - povídka
Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...
Klára Dvořáková
Má nevěrná Věra - povídka
Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.
Klára Dvořáková
Sexy za pár dní - povídka
„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy... Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas. „Ale jistě... Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.
Klára Dvořáková
Dnes přicházím naposledy - povídka
Jednou za rok mají tajnou schůzku v hotelu. Objetí, šampaňské, tanec. Žádné sliby, žádné zítra... Ale co když je to dnes opravdu naposledy?
Klára Dvořáková
Tantrická bestie - povídka pro dospělé
Silvie ví, že se dnes musí s někým vyspat - jinak zešílí. Nahromaděná sexuální energie z tantrického kurzu dosáhla svého vrcholu. Už tak dost zoufalá situace je o to horší, že si nemá z čeho vybírat...
Klára Dvořáková
Kdo přežije očistu? - povídka
Na detoxikační víkendy jezděte výhradně bez manžela. Že to děláte pro něj? Skutečně? A víte, co s ním provedou jáhly a sklenička rozmixovaných kopřiv na lačno?
Klára Dvořáková
Tohle jsem si neměl přát! - povídka
Pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit jinak, než bylo v plánu... Třeba v podobě nahé dívky čekající uprostřed lesní cesty...
Klára Dvořáková
Dietní bůček pro Pepana - legrácka
Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)
Klára Dvořáková
Proč tak blbě čumí? - povídka
Co dělá puberťák v dámských sprchách?! Šmíruje? Jedna situce, tři ženy a čtyři zcela rozdílné pohledy na věc...
Klára Dvořáková
Nikdy se jí nevzdám - povídka
Petr má milenku a jeho žena to ví. Snaží se jej, co nejvíce držet doma a čeká, až mu to dojde a kajícně se vrátí, kam patří. Je to blbost nebo ďábeský plán?
Klára Dvořáková
Řízek pro Yettiho - povídka
Že Yetti neexistuje? Že chybí důkazy? Já ho potkala. Fakt! Stačilo si vzít baťoh s pořádnou svačinou a vyrazit sama na běžky. Nejradši má řízky, ale nepohrdne ani tatrankou...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.