Hry mocných

Tak se dneska pobavíme, řekl si Pánbůh a podíval se z nebe dolů na svět. Koho pak si dneska vyberu? „Hm, hm,“ drbe se v bílých vousech a přemítá. Čert už tu dlouho nebyl! Zavolám si čerta. Bude legrace! I učiní, jak řekl, a povolá čerta k audienci.

"Proč mne voláš, pane Bože?" diví se čert.

"Slyšel jsem, že máte málo duší, čerte," zvedá obočí Pánbůh.

Čert sklopí oči a kopytem hrabe v oblaku, až bílé chomáčky odlétávají. "No, jo no, máme jich málo. Když oni jsou teď všichni nějací hodnější, když je to jaro." Pohrdavě si odfrkne a plivne dolů trochu síry, až to zajiskří.

"O něčem bych věděl," vyšle Bůh spiklenecký pohled k čertovi.

Čert polkne: „Ty pane? Ty pomáháš spíš andělům, ne?“

„Bůh je spravedlivý, čerte. Nikomu nenadržuji. Když duše patří do pekla, je tvoje. S tím ani já nic neučiním,“ praví Bůh.

„Dám ti úkol, a když ho splníš, řeknu ti, které duše si smíš vzít.“ Uzavře Bůh diskusi.

„Tak jo! Doufám, že to nebude těžké. Dost mne vyčerpal Valentýn. Divil by ses, Bože, kolik lidí se mi upíše, aby si získali lásku. Lásku! Taková blbost.“ Čert se zašklebí a znovu si odplivne.

„Ale nedivil. Jsem vševědoucí,“ dí Pánbůh. „Ale zpět k úkolu: Čerte, když uhodneš, co mají následující tři ženy společného, tak splním, co jsem ti slíbil.“

A ukáže dolů na Zem na první z nich. Mladá žena v elegantních šatech, sedí na zahradě u velkého moderního domu, sleduje své běhající děti a právě s někým telefonuje.

Pak čertovi ukáže druhou. Žena neurčitého věku stojí v parném horku Afrického slunce, ruce v neckách a drhne prádlo. Na nohou má okovy. Mokrou rukou si znovu a znovu utírá čelo a odhrnuje vlasy létající jí do obličeje. Zpívá si.

Trojici uzavírá nejstarší z nich. Sedí uprostřed velkého anglického domu, shrbená na kolečkovém křesle, zahalená do šedého plédu a těká jakoby vyhaslýma očima po stěnách plných portrétů předků a potomků v těžkých zlatých rámech.

„Tak čerte? Co mají tyto tři ženy společného?“

„Jsou to ženy?“ Zkouší to čert..

„Tak to jsem ti řekl.“ pohorší se Pánbůh. „To bys měl moc lehké. Ptám se, co mají společného?“

„Všechny mají děti?,“ zkouší čert.

„Správně, čerte! Vezmi si duši otrokáře té druhé ženy - Afričanky. Jeho svědomí je černé jako smolný pátek a zaslouží povařit v kotli. Chceš hádat ještě jednou? Ale musíš vsadit duši, kterou už máš.“

Čert se drbe na hlavě a přemítá, jestli najde ještě jeden společný znak. Tu dostane nápad: „Beru! ... Ani jedna nemůže jít, kam by chtěla. Nesvoboda! To mají společné,“ praví čert.

„Dobrýýý, čerte! To bych od tebe skoro nečekal. První je zelená vdova, druhá otrokyně a ta třetí je na vozíku odkázaná na ostatní. Vezmi si duši manžela té první ženy – zelené vdovy. Ten bastard bije své děti, je možná ještě horší než ten africký otrokář. Chceš hádat ještě do třetice?“ vyzývavě se dívá na čerta.

„Nechci. Nerad bych o ty duše zase přišel,“ řekne čert, „dám se podat."

Bůh ještě chvíli dramaticky vyčkává a pak řekne: „Všechny tři jsou vdovy. Jen ta první o tom ještě neví.“ Pánbůh se plácá do kolen a směje se jako by byl v hospodě a někdo řekl dobrý vtip.

„Čert na něj zírá a nevěří vlastním očím. Bože, jsi v pořádku?“

„Ale ano, jsem, jen jsem snědl nějaké houby a všechno mi teď připadá hrozně vtipné. Vrať se zpátky do pekla a odnes si tam ty dvě duše, které jsi vyhrál.“

„Bože a mohu se zeptat, koho bys mi dal, kdybych uhodl ještě do třetice?“ zkouší čert lstivě.

„Zeptat se můžeš, ale neřeknu ti to. Věděl jsem, že neuhodneš,“ odpoví Pánbůh.

„A proč ses mne tedy ptal a vsázel se se mnou, když jsi věděl, že první dvě uhodnu? Mohl jsi mi ty duše dát rovnou a bylo to,“ diví se čert.

„Je tu nuda, nikdo si se mnou nepovídá a jsem tu pořád sám. Tak proč to dělat jednoduše, když se u toho mohu pobavit?“ směje se Pánbůh a pošle čerta zpátky do pekla.

Poučení: Některé věci se dělají složitě, jen aby se někdo nahoře dobře pobavil.