Barevný vlak
Barevný vlakiDnes.cz
„Tobě to nevadí?“, obrátila se na starší spolucestující.
„Jaruško, prosím tě, nekřič. Lidi se dívají.“
„Mami, víš, kolik stál ten lístek? A pak sedíme v tomhle..,“ mladá žena rozhodí rukama, jako by nám to chtěla všem předvést.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a došlo mi, že už to ani nevnímám. Ne, že by se mi, co vidím, líbilo, ale již jsem si tak nějak zvykla. Jezdím vlakem každý den několik let. A slečna má nejspíše premiéru. A Hans, sedící vedle mne, také. Přijel na návštěvu z Německa a sedíme teď společně v panťáku – vlaku, který je na kolejích mnohem déle, než já na světě. Tenhle konkrétní by mohl už mít i vnoučata.
Když byl vlak nový, mohlo mu to slušet. Tři vagony spojené do jedné modré stuhy vyrovnané majestátně na kolejích Masarykova nádraží. Stejná modrá je i na lavicích uvnitř a polstrování bylo ve své době zcela určitě revolučně měkké.
Teď vlak již mládí a svěžest nemohl ani předstírat, i kdyby se hodně snažil. Původní modrá sedaček ztmavla zažranou špínou a přikryla ji barevná změť výjevů od sprejerů. Počmáranými sedačkami to ale nekončí, je to jen jakýmsi odrazem posprejovaných oken, kterými místy není ani vidět ven. Neumělou mozaiku střídají pavučiny škrábanců, u kterých skutečně netuším, čím se dají do skla vyrýt, pokud v kapse nenosíte alespoň malý diamant.
„Rád bych šel na záchod,“ říká mi Hans potichu německy.
Cože? Na záchod? Tady? Zbláznil se? Nejdříve si vlak na peronu fotil, pak se chtěl připojit k WiFi a teď chce jít na záchod! Co bude chtít příště? Občerstvení a noviny? Připadám si jak z jiné planety a ne z jiné země. Já bych tady na WC nevlezla. Bála bych se, že na mne z mísy musí vyskočit zmutovaný, přežraný některý z těch odporných bacilů, které vídám v televizních reklamách na hygienické prostředky.
„Hanzi, já bych ti to opravdu nedoporučovala..,“ říkám opatrně. „Ten záchod je hnusnej.“
„Musím.“ Hans vstává a odchází.
Ten se bude divit!
Můj pohled sklouzl dolů k podlaze. „Nech mne růst“ hlásal nápis, který někdo načmáral tlustým fixem vedle obrázku stromu pod sedačku. Možná v očekávání, že někdo jiný domaluje další větve a zvětší tak košatost koruny.
Okolí obrázku na tom není lépe. Původní barvu podlahy si netroufám odhadnout. Občasné zatřpytění slídy v povrchu dokazuje, že podlaha je sice protiskluzová, ale o to hůře se myje. I když... Vezmeme-li to jedním hadrem přes tři vagony, tak to nebude čisté nikdy.
Přichází průvodčí. Čekám, jestli mu ona slečna řekne o své nespokojenosti, ale mlčí. Ani se jí moc nedivím. Průvodčí má sešlapané špinavé boty, kalhoty se lesknou samým žehlením jako šupiny ryby, košile mu vylézá z kalhot. Když se přiblíží, tak poněkud smrdí potem a u holiče nebyl tak půl roku. Co tomuhle člověku budete vyprávět o estetice cestování?
Hans se vrací z toalety a na celé kupé mi německy sděluje své zážitky: „To je úžasné! Ono to funguje!“
Pravděpodobně se mu podařilo spláchnout, pomyslím si trochu ironicky, ale nestihnu nic říci, protože Hans nadšeně pokračuje.
„Musím tě vzít do našeho muzea vlaků,“ září Hans. „Tam máme úplně stejný vlak! Vozíme v něm o víkendech turisty. A vám to tady jezdí jen tak. Prostě jen tak.“ Kroutí hlavou, jakoby svému štěstí nemohl ani uvěřit.
Hans je nadšený, ale já se stydím. Je mi úplně jasné, že ten jejich vlak v muzeu není stejný. Možná kdysi byl, ale to už je dávno. Teď jistě vypadá jako nový. A o tu bravurně zrestaurovanou a naleštěnou verzi pečují zapálení zaměstnanci v dobových uniformách. Lidé do něj o víkendech nastupují s posvátnou úctou, která přísluší historické památce, aby si užili svoji chvilku nostalgie.
Ale třeba se ten náš vlak také jednou dočká. A já pak v muzeu budu říkat svému synovi: „Vidíš, tak tímhle dříve jezdila tvoje maminka do práce.“ Teď už jen, aby mi syn dříve nedospěl nebo se vlak nerozpadl přímo na kolejích při jedné ze svých cest. Jinak se budu muset jezdit dívat do muzea k Hansovi do Německa.
Klára Dvořáková
Si to zařiďte... - povídka
Od kolika let může být dítě celý den doma samo? Nezapálí byt, nevytopí sousedy? Co dělat, když nemáte home office ani dovolenou...? Pracujete v továrně u pásu, tatínek nikde, jste na všechno sama a sousedka volá sociálku...
Klára Dvořáková
Pověsíš mi poličku? – povídka 15+
Přijel jsem za ní na chatu. Čekal jsem první sex, ale všechno je asi jinak... Co teď? Zdrhnout, máknout nebo ukecat?
Klára Dvořáková
Cizí náušnice - povídka
Našla náušnici v jeho špinavé košili. Manžel zapírá, ale ona má jasno - sekretářka útočí. Vyhodit či nevyhodit manžela z domu a ze života? Nebo se oba mýlí, a měli by začít bojovat proti společnému nepříteli?
Klára Dvořáková
Budeme si tykat? - povídka
„Co byste řekla, kdybych vás pozval na víno?“ „Že mám čtyři děti,“ odfrkne Karolína. Tohle už slyšela mockrát a její nacvičená věta vždycky zabere. „Chcete je vzít s sebou?“ podiví se muž.
Klára Dvořáková
Tak s touhle nikam nejdu! - povídka
Zpoza rohu vyjde blonďaté monstrum v červené péřovce a šine si to přímo ke mně. Ale to nemůže bejt ona. Že ne? „Ahoj!“ řekne ten parní stroj, „Ty jsi Tomáš, viď?“
Klára Dvořáková
Nikdy nejez cizí piknik! - povídka
Tmavý les, mýtinka a na ní opuštěná deka s piknikem... Kdyby jen tušily, co bude následovat, určitě by šly dál a nikdy neochutnaly...
Klára Dvořáková
Chlupatý tablety - povídka
Objednala si ty modrý kosočtverce. Stálo to takový prachy, a teď jí je celníci chtějí poslat do drtičky nebo co... Tomu se musí zabránit!
Klára Dvořáková
Zapomenout na včerejšek - povídka
Ráno se probudí nahý v hotelovém pokoji, kam se určitě nezapsal. Z koupelny slyší téct vodu a ... Ne, to není možné! Že by tam někdo zpíval?
Klára Dvořáková
Kdo se stěhuje? - povídka
U branky jejich rodinného domku zvoní stěhováci. Ale tady se přece nikdo nestěhuje! Nebo ano? A proč jí o tom nikdo neřekl?
Klára Dvořáková
Perfektní vánoční dárek - povídka
Jejich první společné Vánoce. Měl to vymyšlený. Do detailu. Teď spí u kámoše na karimatce a ani neví, jak se tam dostal...
Klára Dvořáková
Má nevěrná Věra - povídka
Kdyby mi ještě ten čtvrtek ráno kdokoliv jen naznačil, že mi manželka Věra bude nevěrná, nejdřív bych se zasmál a pak mu rozbil hubu.
Klára Dvořáková
Sexy za pár dní - povídka
„Jsem sexy, jsem sexy, jsem sexy... Vážně mi to opakování pomůže, abych si víc věřila?“ vyslovím své pochybnosti nahlas. „Ale jistě... Uvidíte, že z vás těch pár slov udělá novou ženu,“ lektor se tváří přesvědčivě.
Klára Dvořáková
Dnes přicházím naposledy - povídka
Jednou za rok mají tajnou schůzku v hotelu. Objetí, šampaňské, tanec. Žádné sliby, žádné zítra... Ale co když je to dnes opravdu naposledy?
Klára Dvořáková
Tantrická bestie - povídka pro dospělé
Silvie ví, že se dnes musí s někým vyspat - jinak zešílí. Nahromaděná sexuální energie z tantrického kurzu dosáhla svého vrcholu. Už tak dost zoufalá situace je o to horší, že si nemá z čeho vybírat...
Klára Dvořáková
Kdo přežije očistu? - povídka
Na detoxikační víkendy jezděte výhradně bez manžela. Že to děláte pro něj? Skutečně? A víte, co s ním provedou jáhly a sklenička rozmixovaných kopřiv na lačno?
Klára Dvořáková
Tohle jsem si neměl přát! - povídka
Pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit jinak, než bylo v plánu... Třeba v podobě nahé dívky čekající uprostřed lesní cesty...
Klára Dvořáková
Dietní bůček pro Pepana - legrácka
Přišlo jaro a Pepa se rozhodl zhubnout. Proč manželka nechce rozumět jeho dietním plánům a má spoustu zbytečných keců?;)
Klára Dvořáková
Proč tak blbě čumí? - povídka
Co dělá puberťák v dámských sprchách?! Šmíruje? Jedna situce, tři ženy a čtyři zcela rozdílné pohledy na věc...
Klára Dvořáková
Nikdy se jí nevzdám - povídka
Petr má milenku a jeho žena to ví. Snaží se jej, co nejvíce držet doma a čeká, až mu to dojde a kajícně se vrátí, kam patří. Je to blbost nebo ďábeský plán?
Klára Dvořáková
Řízek pro Yettiho - povídka
Že Yetti neexistuje? Že chybí důkazy? Já ho potkala. Fakt! Stačilo si vzít baťoh s pořádnou svačinou a vyrazit sama na běžky. Nejradši má řízky, ale nepohrdne ani tatrankou...
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 63
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1621x
Každý čtvrtek najdete nový příběh o nás všech, kteří nejsme vždy tak ÚŽASNÍ, jak bychom si právě přáli, na mém blogu:
WWW.OLIVIE-UZASNA.CZ
Z těch nejlepších povídek jsem letos dala dohromady už druhou knížku s názvem A co když je to LÁSKA?
Nepíšu sem moc často, ale i tak jsem od vás letos získala 5. místo v anketě Bloger roku 2017. Děkuji!
Novinky můžete sledovat na Facebooku: www.facebook.com/ouzasna/
Děkuji vám všem za případnou podporu. Velice si jí vážím.